Indoor Master Buggy 2011 (18.-20.11.), Padova Itálie
23.12.2011 11:45Závodění po Italsku
Po celodenním procházení ostrovního města Benátky, jsme v podvečer závodu zamířili směrem k místu, kde je dráha umístěna a kde se nachází hala. Tady nás už čekal Nicola Cappellozza, hlavní organizátor celé akce. Provedl nás celou halou a ukázal nám krom dráhy i veškeré zázemí, které je tady pro jezdce připraveno. Musím přiznat, že nám spadla brada a mohli jsme jen tiše závidět. Vše bylo úplně nové a spousty věcí se ještě narychlo dokončovaly. Prostorné vytápěné depo kam se vejde více jak 220 závodníků, dvě místnosti, kde bylo vše potřebné pro vyčištění aut – vany s tekoucí vodou a dostatek hadic se vzduchem, prostorné toalety, prostory pro prodejnu a další rozsáhlé zázemí, které jezdci potřebují. Vlastní dráha byla perfektně připravena, a tak jak nás upozornila replika sochy Svobody u sousední benzínové pumpy, byla dráha postavena v americkém stylu. Nezapřel se zde rukopis stavitele. Prostorné hale pak dominuje monstrózní stavba, ve které je umístěna tribuna pro jezdce a na opačném konci haly tribuna pro diváky. Při stavbě bylo pamatováno i na prostor pro technické komisaře, časomíru a televizní studio. To vše pochopitelně za zavřenými dveřmi a sklem. Na stropě depa se pak rýsuje dráha pro modely 1:10 opět s vlastní tribunou, ta je zatím ještě nedokončená. Prostor pro trať modelů 1:10 může být využit i pro menší modelářské výstavy. Celý areál je pochopitelně bezbariérový, aby byl plně využitelný i závodníky s handicapem. Celkový dojem byl úchvatný a pro nás vypadal jako sci-fi. Smutek v očích jsme však měli při pohledu pod strop haly, kde mezi vlajkami států ze všech kontinentů chyběla ta naše. Prý vše napraví do příštího závodu. Sousední čerpací stanice zajišťovala pro jezdce v prostorné restauraci občerstvení a dostatek chutných pokrmů. Nikola nás ještě doprovodil do hotelu. Všudy přítomná hustá mlha ztěžovala orientaci a tak jsme byli vděční za GPS navigaci, která nás vodila po zcela neznámém území. Cestu do hotelu jsme absolvovali celkem třikrát tam i zpět a pokaždé to bylo jinou cestou.
Na pátek byla připravena série tréninků. Na zahajovací závod bylo přihlášeno celkem asi 70 závodníků. Nechyběl tady prakticky nikdo z italské špičky, viděli jsme i několik mistrů Evropy z různých kategorií a mnoho dalších známých tváří RC sportu. Ráno jsme na dráze přivítali ještě třetího jezdce Karla Hájka a tím byla česká výprava kompletní. Většina jezdců, krom domácích, tady jela poprvé. My jsme byli po prvních trénincích nadšeni jak je dráha dobře připravená a jízda na ní byla opravdu zábavná i když vyžadovala velké soustředění, neboť na celém okruhu nebyl okamžik k oddychu. Po drobných úpravách jsme se shodli na nastavení a vlastní pozornost přešla na volbu pneumatik. Italové mazali pneumatiky různými, převážně doma připravenými, mazadly pro dosažení co nejvyšší přilnavosti. Co není zakázané, je vlastně povolené. I když se jel závod pod hlavičkou EFRA pod dohledem předsedy sekce Carlosem Gomezem, byli určité odlišnosti od věcí, které pravidla EFRA ošetřují. Mazání pneumatik pak byla asi jedna z nich. Kdo chtěl tak mazal, kdo chtěl jet bez mazání, byl o něco pomalejší… Většina mazajících však tuto aktivitu patřičně skrývala před ostatními.
Pět tréninků po deseti minutách bylo dostačující na to, aby si každý jezdec dráhu osahal a našel potřebné nastavení. V podvečer odstartovala poslední desetiminutová jízda, která již byla měřená. Měřených bylo pět minut jízdy s přípravným časem 5ti minut. Všichni naši jezdci se umístili v první polovině pole a vše nasvědčovalo tomu, že naše časy příliš nezaostávají za těmi nejlepšími. Tomáš se umístil v polovině druhé desítky a Honza s Karlem se vešli ještě do třetí desítky. Večer jsme věnovali návštěvě historického centra Padovy. Tady jsme také povečeřeli a pak hurá na kutě. Bylo toho za celý den až, až.
Sobotní ráno nás uvítalo pořádně omrzlým autem. Ráno dorazilo ještě na dráhu několik těch, kteří se nemohli pátečních tréninků zúčastnit, a pokračovalo se dvěma koly měřených tréninků. Naši si udrželi páteční pozice a tak se mohli těšit na zařazení do druhé a třetí skupiny. Pak následovalo to, co je pro italské závody obvyklé. Zpestření v podobě nestandardní kvalifikace přivítali všichni zúčastnění, někteří nezakrývali notnou dávku překvapení a to včetně naší výpravy. Šest kvalifikací se jelo jako šest samostatných závodů! Každá jízda byla startovaná z roštu a trvala 5 minut s tříminutovým přípravným časem. Lepší čtveřice 11ti členného pole se posouvala do silnější skupiny a horší čtveřice do slabší skupiny. Konečné umístění v posledním kole kvalifikací bylo kritériem pro sestavení finálových jízd. Tomáš se bohužel v poslední jízdě propadl ze druhé skupiny do třetí a tak všichni naši jezdci startovali v nedělních finálovkách až ze ¼ finále.
Ráno jsme si mohli přispat, protože naše finále startovalo až po obědě. Ke vší smůle startovali všichni naši jezdci v jedné jízdě a to i náš německý kamarád Florian Laux. Museli jsme tedy požádat o pomoc v depu naše italské kamarády. Start se vyvedl Tomášovi, který s přehledem všem odjel a po 15 minutách nadělil i druhému v pořadí víc jak jedno kolo. Karel si vedl v podstatě také skvěle a pohyboval se na hraně postupu, závěr však nezvládl a propadl se mimo postup. Opakem byl Honza, který se po startu propadl a nechal si celé startovní pole odjet. Stíhací jízdou se mu v konci podařilo dohnat postupující čtveřici, ale ztracený čas v úvodu už nedohnal. Scházelo nakonec pouhých 11 s. Následoval trénink semifinalistů, který Tomáš vynechal, protože měl za sebou právě odjeté ¼ finále a připravoval se na svoje účinkování v semifinále. Bezchybnou jízdou se dokázal držet uprostřed pole, ale na postup do pětice finalistů to však nestačilo. Náplast na zklamání ještě byla účast nepostupujících jezdců v „LCQ“ (Last Chance Qualifi). Tady se utká dvanáct jezdců v patnáctiminutovém mači o poslední dvě místa na startu finále. Tento závod známe již z předešlých italských závodů a tak víme, co to obnáší. Tady už se neberou ohledy a nikdo nikoho nešetří. I přes malé šance na to, že by se Tomáš probojoval ze své pozice dopředu, byl statečným bojovníkem, ale jeho model se po pěti minutách zastavil za jedním z mnoha skoků se zhasnutým motorem. Vlákno svíčky nevydrželo tvrdý náraz a bylo po nadějích.
Finálovka byla krásnou podívanou a do haly přilákala mnoho domácích diváků. Po 45 minutách si pro vítězství dojel nakonec Riccardo Perin před Riccardem Rabittim. Odstup mezi touto dvojicí byl necelých 7 s. Na třetí příčce skončil Davide Tortorici.
Závod v nás zanechal neskutečný zážitek, vždyť jsme najezdili na perfektní dráze více jak tři hodiny a bylo o nás postaráno s tím nejlepším komfortem. Systém kvalifikace byl zábavný a většina zúčastněných si to v hale užívala. I přes to, že se do finále nedostal žádný z našich modelů odjížděli jsme z Itálie spokojeni. Rozhodně se do Padovy budeme rádi vracet.
- Zdeněk Kapička -
———
Zpět