Euro A 1:8 Buggy IC (6.-11.8.), Fehring Rakousko

Rakouský Fehring hostil druhý srpnový víkend účastníky 32. mistrovství Evropy nejpopulárnější závodní RC kategorie. Startovní listina čítá celkem 180 jezdců z celé Evropy, Českou republiku reprezentovala početná skupina 12 závodníků, včetně třech závodníků z našeho klubu: Honza a Tomáš Kapičkovi a Jirka Mára.

Trať nebyla pro naše závodníky neznámá, za posledních několik let se zde účastnili díky dobré dostupnosti mnoha volných závodů včetně jarního WarmUpu.

Vítězství obhajoval španělský závodník Robert Battle, který útočil na třetí evropský titul, čímž by se vyrovnal rekordmanům Reno Savoyovi a Danielu Reckwardovi.

ME sice oficiálně startovalo v pondělí, trať se jezdcům otevřela až v úterý, pondělí je určené pro registrace a technické přejímky.

Naplno tedy ME propuklo až v úterý, i když s menšími technickými zádrhely. Přeci jenom není snadné uspořádat závody pro 180 jezdců a minimálně stejný počet doprovodu, takže se úvodní den neobešel bez komplikací. Nicméně žádné takové, které by mohli ovlivnit úvodní tréninky. Nefunkční wifina a vypadávající proud v přilehlém kempu pro karavany zasáhl jen část startovního pole.

Všechno kolem bylo připravené na výbornou - díky dobrým známostem s pořadateli se nám podařilo získat depa pro českou repre v krytém depu, které je přeci jen o něco přijatelnější než depa ve stanu.

Pořadatelé si dali s přípravou trati obzvlášť záležet a vše je připravené do posledního detailu. Povrch tratě je z větší části tvořen hliněným povrchem, výjimkou je jedna dlážděná zatáčka a most tvořený železným roštem. Hliněné části byly srovnané a upravené, aby vydrželi nápor všech závodníků. V úterý byly na programu dva tréninky o délce 10 a 15 minut. Desetiminutový trénink pořadatelé přidali oproti původnímu harmonogramu. Celkové výsledky úterních tréninků byly určeny dle součtu časů tří nejrychlejších časů na jeden okruh.

V úterý se na nejvyšší příčku vyhoupl švédský mladík David Ronnefalk. Z našich se vedlo nejlépe Martinu Bayerovi, který obsadil třináctou příčku, z členů BR se dařilo nejlépe Jirkovi Márovi (86.), Honza Kapička (117.) a Tomáš Kapička (119.).

Během úterních tréninků se na vyprahlé trati extrémně prášilo, i díky tomu pořadatelé povolovali místní jednotku hasičů, která na trať vyprázdnila celé jedno auto. V noci na středu se však navíc oproti předpovědi přehnala lehčí dešťová přeháňka.

Ve středu byly na programu opět dva tréninky, tentokrát oba na 10 minut. Jako výsledek byl brán jen pět minut z každého tréninku, do celkového pořadí se na konci dne započítávala lepé obodovaná pěti minutová jízda.

Noční zavlažování trati velmi pomohlo a i průjezdy se zrychlily. Středeční tréninky byly určeny k rozřazení závodníků do kvalifikačních skupin podle výkonnosti. Velkou roli v lepšících se časech samozřejmě opět hrály hlavní pneumatiky. Většina závodního pole včetně české výpravy vsadila na obutí amerického výrobce AKA. I přes panující poměrně vysoké teploty (kolem 26°C) se používala super měkká nebo měkká směs. Mnohem podivnější však byl zvolený vzorek, kterým byly ne příliš oblíbená Endura. Dá se říci, že to vše díky Jeromu Aigoinovi, který díky jim jako jediný ve středu překonal hranici osmi okruhů a inspiroval tak k použití Endur převážnou většinu závodního pole pro čtvrteční kvalifikace.

Martin Bayer se dostal do první desítky na osmou příčku a na nejrychlejšího ztrácel čtyři sekundy. Jirka Mára (36.) si udržel svojí úterní pozici, Tomáš Kapička (92.) a Honza Kapička (107.). Výsledky však byly ovlivněny také nezvykle velkým množstvím diskvalifikací, kvůli nesplnění technických parametrů. Jako nejčastější důvod pro diskvalifikaci byl příliš široký model, s čímž se potýkali především jezdci s podvozky XRAY. Naši tedy měli na kvalifikaci co zlepšovat a po trénincích tak odcházeli s rozpačitými pocity.

Na kvalifikace již měli všichni naši jezdci připravené Endura a mohlo se začít závodit. Čtvrtý den již šlo do tuhého a před našimi byl jasný cíl zajet co nejlépe tři kvalifikace.

Během kvalifikací nepanovalo slibované tropické počasí, naopak se jezdci museli připravit na případný déšť, který na sebe nenechal dlouho čekat a čas od času zkropil trať. Nicméně ani déšť ani suchá trať nepřinesla našim vysněné příčky. Martin Bayer vůbec poprvé skončil v kvalifikacích na horším než 16. místě, které by zajišťovalo semifinále. Další si vedli následovně: Jirka Mára 37., (1/8 finále), Tomáš Kapička 105. a Honza Kapička 108. (oba 1/124 finále). Z pátečních finálových jízd se podařilo probojovat do sobotních jen Tomáši Kapičkovi. Tomáš Marek na technické kontrole, která následovala jeho finálovou jízdu, ze které postoupil nesplnil šíři modelu a byl diskvalifikován. Diskvalifikace se během kvalifikací nevyhnula ani mnohem zvučnějším jménům jako například obhájci loňského vítězství Robertu Battlovi (šířka modelu)  nebo Neilu Craigovi (velká nádrž).

Hned první sobotní finálová jízda měla ve startovní listině zástupce Bohemia Racingu Tomáše Kapičku. Tomášovi se však nepodařilo postoupit, musel opustit postupovou pozici s prasklou poloosou zadního kola. Ve hře zůstali poslední tři české naděje. Jako první byl na řadě Jirka Mára, který s přehledem postoupil, Alešova 1/8 finálová jízda byla bohužel ovlivněna dešťěm, jelikož se přes závodiště přehnala obrovská průtrž mračen, která proměnila závodiště v blátivou arénu a modely v "koule" bláta, které od sebe byly k nerozeznání. V těchto podmínkách nebylo jednoduché závodit a Alešovi se tak postoupit nepodařilo. Následná čtvrtfinálová jízda na rozmoklé trati nesvědčila ani Jirkovi Márovi, který po sérii zhasnutí motoru ztratil šanci na postup.

Posledním želízkem v ohni tak zůstal opět Martin Bayer, který si vedl znamenitě a dokázal se probojovat z čtvrtfinálové jízdy až do finále. Dokázal tak, že patří mezi nejrychlejší Evropany, jelikož se na svém pátém mistrovství Evropy probojoval opět do hlavní finálové jízdy.

Hlavní finálová jízda byla velice divácky zajímavá, i když po většinu závodu vedl mladý švédský závodník David Ronnefalk. S nepatrným náskokem před britským závodníkem Darrenem Bloomfieldem, který díky dobré tankovací strategii a jízdě v posledních kolech se dostal před svého mladšího soupeře a zvítězil. Pro Velkou Británii to byl vůbec první titul mistra Evropy v historii ME 1:8 IC Buggy. Náš Martin Bayer vybojoval výborné sedmé místo, i když i on sám uvedl, že pomýšlel výše.

32. mistrovství Evropy je tedy historií a my jen můžeme bilancovat. Toto mistrovství Evropy určitě nepatřilo mezi nejúspěšnější, na kterém naše výprava byla a to i přes to, že složení naší reprezentace bylo složené z velezkušených závodníků.  Tentokrát se ani katem naší reprezentace nestala technika, která fungovala u všech až na výjimky na výbornou, ale jaksi selhal lidský faktor. Před samotným ME pomýšleli všichni určitě na vyšší cíle než, na které nakonec dosáhli. Vždyť jen čtveřice našich závodníků se probojovala do první stovky a to je určitě zklamání. Nezbývá než se z neúspěchu poučit a o to víc se připravit na ME příští rok.

Honza Kapička