EFRA Interntional Race - Horní Jelení (27.-29.5.)

Pamatujete na Fehring a skvělé heslo, že nejsme kapela, abychom pořád vyhrávali? Tento víkend se Bohemia Racing vypravil na honosně pojmenovaný závod EFRA International Race v Horním Jelením aby dokázal, že kapela je. Nemá smysl skrývat, že takovýto název splněn moc nebyl, všichni závodníci byli češi a počet lidí byl také mírným zklamáním pro pořadatele.

To ovšem mělo jeden skvělý efekt. Dráha a zázemí bylo připraveno na mnohem více lidí, než dorazilo. Takže pro nás jezdce, kteří si chceme zajezdit s lidmi na podobné úrovni, jako jsme my, to bylo obrovské plus. Byl čas a prostor si zajezdit.

Dráha se od minule mírně změnila. Přibylo pár boulí na vnitřku zatáček, zadní pekelný trojskok se změnil v ještě pekelnější čtyřskok, jinak šířka a celkový ráz dráhy zůstal nezměněn. Co se ovšem od minule změnilo opravdu radikálně, byla kvalita dráhy. Zmizely výmoly a výtluky, zmizel neskutečný schod za zadním trojskokem a dlažba byla protažena až pod tento skok a tím pádem tam nový schod ani nevzniknul. Přibylo jílových úseků a na dráze bylo vidět hodně práce, kterou se pořadatel na závod připravil. Kvalita dráhy se v neděli k odpoledni zhoršila, nicméně skřípání zuby a chyby díky stavu dráhy už byly ojedinělé, oproti minulému závodu opravdu nebe a dudy.

Formát se díky hodně času zvolil na pět kvalifikačních jízd pro obě kategorie IC buggy a elektro buggy společně s elektro truggy. Tři desetiminutové finálovky pro elektry, standardních 15min ¼ 20min ½ a 30min hlavní finále pro IC. Páteční deštivý den a večer moc možností k tréningu nedaly. V sobotu ráno byla trať mokrá, předpověď byla nejasná, ale kvalifikace se rozjely. Mírný zmatek způsobený nutností upravit skupiny tak, aby si ti, co jedou obě kategorie, nemuseli nasazovat a byli alespoň ob skupinu byl zvládnut perfektně a případné mezery dokázali vyplnit nasazovači pořadatele.

Kvalifikace byly bodované, takže zúčastnit se ranní vlhké jízdy, do které se moc lidem nechtělo, mělo při konečném zúčtování cenu zlata. Bohužel jízdy byly ukončeny po obědě deštěm a následně pro vytrvalé pršení byl sobotní den ukončen úplně. Pršet přestalo až za tmy a naštěstí ráno již bylo vše v pořádku.

Standardní průběh dvoudenního závodu je takový, že do večera se jezdí, do noci se šroubuje, pak si dáte s přáteli pohár vína či jedno dvě piva a jde se spát. Tato sobota skončila ve dvě, v pět už neměl kdo co šroubovat, takže ze dvou piv byly tři… u některých i trošku více. Tím pádem bylo nedělní prosluněné ráno pro některé poměrně kritické. Doteď jsem si myslel, že probuzení elektronickým budíkem po třech hodinách spánku je strašné. Mnohem horší je probuzení hlášením z reproduktorů, že máte jít nasazovat po podobné době.

Nedělní den byl oproti sobotě, jako ze sna. Sluníčko svítilo už od rána. Dráha byla suchá, ale neprášila. Takže se závodění pořádně rozběhlo. Dojely se zbylé kvalifikace a mohly začít finálové jízdy. Pro nedostatek skupin byly nasazovači rozmísťovaní improvizovaně, ale překvapivě dobře to fungovalo. Čtvrt finále, ze kterých postupovali čtyři jezdci, byla poměrně výkonově rozhozená, což nebránilo v dobrém závodění. Svojí porci smůly si vybrala poměrně neobvyklá čtveřice Jiří Rybák, Dominka Zachová a jejich dvě sympatické mechaničky, oba modely nedojely. Já jsem čtvrt finále (kam jsem se kvalifikoval po vynechání většího než malého množství kvalifikací) jel jako meditační zenovou jízdu, nepouštěl se do žádných stíhacích pokusů a v klidu odkroužil na třetím postupovém místě. Ze čtvrtfinále nepostoupil Honza Horáček a Tomáš Chaloupka.

Semifinále rozhození ještě prohloubilo, byla v něm naprostá česká špička, spolu například se mnou, takže předjíždění o kolo a více bylo neustálou akcí. Vít Kubánek mne předjel asi sedmkrát, až jsem začal mít pocit, že jsme ve stejném kole. Nakonec z toho byla pátá postupová příčka a rozhodně top jízda toho dne. V semifinále nepostoupil bohužel Míra Fedeleš a Luboš Krch, ostatní jsme se probojovali do finále.

Tím pádem ve finále EFRA International Race mělo Bohema Racing čtyři zástupce. Já jsem tímto oficiálně byl účastníkem prvního životního finále na závodě s více jak dvacítkou lidí. Pavel Braun jedoucí nějak moc rychle a bratři Kapičkové, kteří zatím výjimečně neměli technické problémy. Finále začalo smolně pro Pavla Brauna, kterému hned na startu zhasnul motor. Tomáš s Honzou vyrazili kupředu a já se spokojeně patlal na 7-10 místě a v zásadě bez ambicí na víc, než se mi zatím povedlo. Po několika minutách bohužel odešel Tomášovi model a jeho oprava zabrala zhruba šest kol ztráty, kterou nakonec už nedohnal. Já po dvaceti minutách zjistil, že nulové zkušenosti z podobných finále jsou znát a nebyl jsem schopný jet ani rovně. Dělal sem desítky chyb, trefoval bojky, které jsem nikdy netrefoval, prostě tohle je třeba natrénovat a 30min proti 10ti nebo 15ti minutám je obrovský rozdíl.

Pavel Braun po úvodní ztrátě zmizel v pozadí a nějak se neobjevoval, zhruba po polovině časového limitu zjistil, že na toho před sebou má jen pět vteřin, zatnul zuby a vyrazil. Když dojel ke mně, automaticky jsem ho bez boje pustil, protože se přiblížil (a následně zmizel) s rozdílem třídy. Nakonec si dojel pro parádní osmé místo, před ním už byla jen samá známá jména, které dojet po takovém startu není lehké.

Honza Kapička má s podobnými finálovkami hodně zkušeností a proto se nenechal překvapit, vyrazil na čtvrtém místě za Vítem Kubánkem, a přestože mu dvakrát zhasnul motor, nakonec se mu ho podařilo předjet a dojet pro medailovou pozici. Druhý skončil Lukáš Zeman a na prvním místě dojel Jiří Mára, nutno dodat, že Lukáš s Jirkou dali všem ostatním dvě kola. Rozdíl tedy pořád značný.  Z této jízdy teda do Bohemia Racing putují čtyři poháry.

Elektro kategorie byl méně obsazená, ale jasně ukazujeme, kdo je tady průkopník a drtivá většina jezdců je z Bohemia Racing. Čelo bylo celkem od začátku dané, bratři Kapičkové byli nejrychlejší a jen technické potíže byly na vině, že Tomáš startoval z posledního místa. Mnohem zajímavější je čtveřice Humpolec, Schutz, Fedeleš, Krch a pokud zrovna nechybuje (což dělá často) tak i Honza Horáček. Bylo jasné, že pokud se nic nestane prvním dvěma, tak bitka o třetí místo bude tuhá. V první finálovce podle očekávání., Honza první, Tomáš druhý, na třetím místě dojel o půl vteřiny před Radkem Schutzem Míra Fedeleš.

Druhá finálovka dopadla, skoro se mi chce říct, také podle očekávání. Že by oba modely Kapičků dojely všechny finálovky se ještě nikdy nestalo a tentokrát nedojel Tomáš. Honza vyhrál, já jsem byl druhý, za mnou Míra Fedeleš s Lubošem Krchem a třísekundovým rozdílem. Poslední finálovku Honza nejel, takže dal prostor mojí osobě k vítezství po tuhém boji s Mírou a Radkem, předjeli jsme se mnohokrát a závodění to bylo neskutečné. Dvě minuty před koncem se všechno změnilo. Na druhou pozici se probojoval Luboš, Tomáš Kapička skončil "jen" třetí, Radek odstoupil a Míra dojel čtvrtý. Já jsem tentokrát nic nepokazil a první pozici nepustil. Výsledek tedy Honza Kapička první místo, Jiří Humpolec druhé, Tomáš Kapička třetí. Další tři poháry na celkový počet sedmi z patnácti do Bohemia Racing.

Závod sice nebyl internacionální, nebyl ani nijak masivní, ale byl dobrý, dráha byla parádně připravená, zázemí bylo neskutečné. Časomíra tradičně profesionální a Míra Jurenka jako hlavní rozhodčí dohlížející z věže na regulérnost chování a konečně i opravdu trestající jezdce za nevhodné chování na dráze byl přesně to, co na takovém závodě má a musí být. Bylo by pěkné aby taková úroveň rozhodování dorazila i do seriálu mistrovstcí republiky. Rozhodně tenhle víkend patří mezi plnohodnotné závodní zážitky, včetně hostesek předávajících ceny (pořád nevím, jestli je líbat, nebo ne, to chce taky zkušenosti) a představování finalistů a myslím si, že nikdo nelituje, že nezůstal doma u televize.

- Jerry -

kompletní výsledky