Coppa Italia 2012 (27.-29.1.) Padova, Itálie

Již dlouhá léta bývají vyhledávány zimní zahraniční závody celou řadou našich jezdců a jsou zpestřením dlouhé proluky mezi jednotlivými závodními sezónami. Závody osminových offroadů na hlíně patří téměř výhradně pod širé nebe a tak je jejich čas vyčleněn především do doby od jara do podzimu. V posledních letech si naši jezdci našli cestu na celou řadu závodů, které jsou pořádány v halách, ale většinou postavené na pevném základu s umělými překážkami a kobercovým podkladem. Závodů na hlíně je jak šafránu a pro pořadatele skýtají celou řadu problémů. Hala postavená pro tyto závody v italské Padově je tak ojedinělou možností pro možnost uspořádání velkých závodů na hlíně i v zimě.

Závody na kryté trati v italské Padově se přehouply tímto závodem do své druhé poloviny první zimní sezóny. Na většině zatím odjetých závodů se zúčastnili zástupci z Čech. Podařilo se nám dokonce přimět i pořadatele, aby doplnil vlajky u stropu haly o naší národní vlajku. J

Jak jsem se zmínil, byl první letošní závod v Padově již čtvrtým v řadě, který se zde jel. Trať je možné využívat i celoročně pro trénování.

Do lednového závodu bylo přihlášeno téměř 80 závodníku. Jezdci byli rozděleni do skupin po dvanácti a závod byl vypsán pro dvě kategorie F1 a F2, kterou si měli možnost jezdci vybrat. V kategorii F2 startoval náš Plamen Sokolov a ostatní naši pak v F1. Do závodu se kvalifikovalo 44 jezdců do kategorie F1 a 29 do kategorie F2. Je škoda, že této příležitosti nevyužije více našich jezdců. I tak byla skupina, která se vydala do Padovy z Čech početná.  Z Prahy vyrazili opět oba bratři Kapičkové a klubový kolega Plamen Sokolov a ze Slavkova pak bratři Bayerové. Předpověď počasí nasvědčovala tomu, že v Itálii nebude na kraťasy, ale rozhodně bude tepleji, než jak se dalo čekat doma, kde vyhrožovali meteorologové s arktickými teplotami hluboko pod bodem mrazu. V okolí závodiště se pohybovala teplota přes den nad nulou a v noci klesaly pod nulu. Vytápěná depa nabízela rovněž teploty nad nulou, ale topení, která jsme si přivezli z domova se určitě hodilo.

Pátek byl věnován tréninkům. Začínalo se již v devět hodin ráno a jezdilo se do pozdních večerních hodin. Každý z přítomných jezdců měl možnost se vydat na dráhu celkem 6x. Každá jízda se skládala ze třech minut přípravného času a deseti minut jízdy. Většinou jsem však měl na stopkách čas blížící se čtvrthodině. Každý jezdec si tedy měl možnost v pátek na dráze odjet téměř hodinu a půl jízdy. To je na seznámení se s tratí dostatečně dlouhá doba a stačí i na to aby si každý měl možnost nastavit model tak jak potřebuje. Roleta v zadní části dráhy, se tady objevila již v minulém závodě. Přes velké množství překážek byla právě tato roleta tím místem, které dělalo spoustě jezdců velké problémy.

V sobotu se začínalo opět brzo ráno a na programu byly měřené tréninky. Každá skupina odjela tři měřené tréninky. Opět se jely tři přípravné minuty a pětiminutový čas pro měřený výkon. Pořadatel ponechával téměř u všech jízd ještě téměř minutu času na to, aby vyjely opravdu všechny modely z depa na dráhu a pak teprve běžel přípravný čas. Výsledek z měřeného tréninku byl kritériem pro sestavení skupin pro kvalifikační jízdy. Vzhledem k tomu, že byli jezdci rozděleni do dvou kategorií – F1 a F2, nebyly na trati ve skupinách vidět výrazné rozdíly ve výkonnosti jezdců.

Po pauze na oběd následovala série čtyřech kvalifikací. Našim se příliš nedařilo. Klíčem k úspěchu bylo zajetí 11 kol a to s co nejlepším časem. Ve druhé polovině se dokázal prosadit i Martin Bayer, ale spokojený se svým výkonem rozhodně nebyl. Martin nakonec obsadil 5. příčku, bratr Aleš 13. Honza 20. a Tomáš až 34. Místo.

Neděle byla finálovým dnem a pro obě skupiny byly vypsány čtvrtfinálové jízdy. Plamen postoupil nakonec hned ráno ze své jízdy do semifinále, kde svoji účast však posléze ukončil. Nižší finálové jízdy se jeli na 20 min. V kategorii F1 jsme očekávali, vylepšení výsledků z kvalifikace ode všech zúčastněných. Honza si kontroloval ve čtvrtfinále pozici a dokázal se probojovat do semifinále. Jel společně se svým bratrem, kterému se však tentokrát nedařilo a dále se mu postoupit nepodařilo. Po zmařeném startu, kdy zůstal stát za první zatáčkou po startu se zhasnutým motorem se již nedokázal propracovat na postupové příčky. Semifinále se stalo osudným pro Honzu, kterému se v polovině zastavil definitivně motor a musel tak odstoupit. Ve druhé semifinálové jízdě se podařilo nakonec postoupit oběma Bayerům.

Finále bylo vypsané pro 12 jezdců. Před vlastním startem došlo ke slavnostnímu  nastoupení všech finalistů pod věží. Jmenovitě pak byli představeni všichni jezdci. Tento akt je velice atraktivní podívanou a to nejen pro diváky. Finálová jízda byla vypsána na 45 min. Již od prvních kol se bojovalo především o přední příčky. Pro spoustu jezdů byl však cíl příliš vzdálený a nepodařilo se jim této mety dosáhnout. Prvním jezdcem, který musel odstoupit pro závadu na svém modelu byl Elliott Boots, který tady v předešlém závodě exceloval. Naši výpravu provázela smůla a ta se také nevyhnula Alešovi, který musel ve 21. minutě odstoupit pro závadu na motoru a Martinovi, kterého o čtyři minuty později přestal poslouchat jeho model (závada na přijímači). Finále nakonec dokončilo pouze osm jezdců. První příčku obsadil, Davide Tortorici před Riccardo Perinem a třetím Alessandrem Magim.

I přes nepříliš valné výsledky jsme si užili spousty ježdění, které je rozhodně dobrou průpravou před nadcházející sezónou.

Mohli jsme si zde také na vlastní kůži odzkoušet mazaní kol, které bylo klíčovým pro srovnání se předními jezdci. Tento fakt, který jsme na zdejší dráze zaznamenali především u domácích jezdců, již v předešlých závodech vrhá na tuto kategorii stín a rozděluje jezdce na dva tábory - ty, kteří tento fakt podporují a na ty kdo jej kritizují. Pro dobrý výsledek a srovnání se s předními jezdci je však třeba namazat!

Zdeněk Kapička