6. Warm Up - Bichofsheim, Německo (28.4. - 1.5.)

Každý máme trošku jinou představu o tom, jak má vypadat ráj na zemi. Protože nejste na stránkách o ničem jiném, než o RC sportu, zkusím vám popsat, jak vypadá takové buggynové nebe.

Představte si počasí, kdy není ani velké vedro, slunce svítí a není ani zima, takže můžete být v tričku a motory bez problémů fungují. Představte si krátkou intenzivní spršku na připomenutí, že může být mnohem hůře. Dále do mixu přisypte dalších 200 lidí, kteří jsou stejně postižení a sedí kolem vás v depu. Kdokoliv s kým se dokážete domluvit, vám poradí a rád pomůže. Okořeňte daný ráj ukázkami světové špičky, abyste pochopili, jak daleko jste na cestě k dobrému jezdění. Celou tuto výtečnou krmi umístěte na jednu z mého pohledu nejlepších drah na světě, která je dostatečně těžká, aby šlo každé kolo najít o trošku lepší stopu, rychlejší průjezd nebo lépe trefit skok a zároveň není tak těžká, aby se nedala projet bez chyby, pokud se soustředíte. Navíc dokáže vydržet neustálý nápor více jak dvou stovek modelů bez děr a výmolů, které by vám kazily požitek ze závodění. Jako třešničku na dortu, bez které by celá tato představa neměla smysl, si přimyslete partu lidí, která spolu funguje, pomůže si a společně dokáže potáhnout ty, kteří mají potíže. Dokáže se zasmát i v těžké situaci a stísněném prostoru. Prostě přátele, se kterými si i mimo diferenciály budete mít co říci.

Tak máte tuhle představu? Občas se poštěstí dát dohromady pár ingrediencí a užít si skvělý závod. Téměř nikdy se ale nepovede dát dohromady všechny. Měl jsem to štěstí, že tento víkend jsem takovýto ráj na zemi navštívil a to rovnou na čtyři dny. Zástupci klubu Bohemia Racing společně s dalšími českými zástupci vyrazili na čtyřdenní otevření sezóny do německého Bischofsheimu. Areál je pro našince z říše science fiction. Obrovská věž velikosti letní chaty pojme pohodlně patnáct závodníků, časomíru a rozhodčího. Depo s boxy pro jednotlivé modely, ve kterém se vedle sebe vejdou mechanici všech patnácti modelů na trati. Zázemí kompletně pokryté umělým trávníkem, takže v případě deště nehrozí žádné bahenní koupele. 

Hlavní je nicméně neuvěřitelná dráha. Obsahuje dlouho rovinku, tři vetší a bezpočet menších skoků, které projet správně vyžaduje notnou dávku umu. Největší plus je povrch dráhy, jílová uválcovaná hlína kromě jedné díry v novém úseku obstála neuvěřitelně. Po prvním dni se začal objevovat "blue groove" a s přibývajícími koly dráha jen tmavla a auta měly více a více gripu. Mírným počítáním jsme odhadli počet odjetých kol za čtyři dni zhruba na čtyřicet tisíc. Přitom na dráze to vidět v zásadě nebylo. 

Po tomto namlsávajícím úvodu přejdu k vlastnímu reportu. Závodu se zúčastnilo 142 spalovacích buggyn, 45 modelů truggy a 26 elektrických buggyn. Ve čtvrtek byl celý den volný tréning podle skupin, kde si velmi rychle uvědomil pořadatel, že bez nasazovačů to nepůjde a po odjetí deseti minut se šlo z věže nasazovat. Bylo tedy možno vyzkoušet vše možné i nemožné bez ztráty drahocenného času. V pátek opět tréning a první kvalifikační jízdy. Německá organizace je něco, co funguje opravdu bezchybně. Okamžitě po zajetí posledního modelu do depa je spouštěn přípravný čas další skupiny a prostoje mezi kvalifikacemi jsou naprosto minimální. Pokud nemáte nastartováno a mechanik není připraven, máte smůlu, každá sekunda se počítá. 

Zastavím se nad organizací. Rozhodčí jsou extrémně senzitivní na zdánlivé banality. Pokud mechanik vyběhne pro model na dráhu bez reflexní vesty, dostane jeho řidič penalizaci. Pokud nenastoupíte včas na nasazování, okamžitě se škrtá nejlepší kvalifikace, případně jste diskvalifikováni z finálové jízdy. Nekompromisně a bez debat. V půlce bylo zavedeno pravidlo, že nasazovač opouští své místo až ve chvíli, kdy přijde jeho střídání. Což ve chvíli kdy jedete hned potom, co nasazujete, protože jedete dvě kategorie znamená, že při nejlepší vůli nemáte šanci stát na věži, když je spuštěný přípravný čas. Takže jsem musel zaměstnat tři lidi, jeden se postavil za mě na minutu na nasazovací post, než přišel ten správný a  jeden to samé udělal pro mého mechanika. Nevadí, při troše stressu se jezdí lépe.

O čem je, ale potřeba napsat je pro nás naprostá specialita německých závodů. Rozhodčí netrestají ani nekomentují narážení modelů do sebe. Když ve finále druhy napálí prvního, předjede ho a odjede, tak neexistuje penalizace. Osobně jsem spíše typ pro čisté závodění, ale u nás na vsi se říká, že silnější pes .. .. a proto jsem se přizpůsobil. Nutno říci, že to má něco do sebe. Jsem rychlejší, neuhneš, letíš. Jsi rychlejší, neuhnu, letím já. Naprosto standardní akce. Nicméně naše sestava je zvyklá předjíždět slušně a  některým trvalo déle, než pochopili, jak se to u sousedů správně jezdí. S tím spojené vyloženě nesportovní chování nasazovače, který obracel moje auto (z prvního místa), zvednul ho, v ruce počkal, až mne předjede druhý a až pak mě hodil před třetího už komentovat pozitivně prostě nejde, ale co už. Každopádně některé z nás to vyloženě bavilo (konktrétně já v nitro kategorii a Aleš Bayer jsme se přizpůsobili ukázkově) Inu jiný kraj jiný mrav.

Organizaci máme popsanou, při závodění jako takovém vše probíhalo více méně standardně. V elektro kategorii jsme měli největší zastoupení. 23. místo obsadil Honza Horáček, 22. Martin Hrazdíra, 19. Pavel Braun, 17. a druhé místo v B finále, které dostalo překvapivý pohár Jiří Humpolec. 15. Honza Kapička po dvojnásobné desintegraci svojí buggy na roletě, 12. Tomáš Kapička dojíždějící bez křídla. A první tři Danial Reckward, Martin Achter a chlouba české výpravy Martin Bayer. V nitro kategorii 95. Jiří Humpolec těsně poražen Pavlem Braunem, který jel finálovku po 3 kolech bez tlakování a skončil na 94. místě. 44. pozice pro Honzu Kapičku a skoro již tradičně smolná 28. pro Tomáše po zhasnutí buggy z postupové pozice do finále. Aleš Bayer skončil sedmý a Martin Bayer pro nádherném finále a bojích s Jornem Neumannem vyhrál s rozdílem jednoho kola vidět dva modely jedoucí několik za sebou jdoucích zatáček vedle sebe v naprosto šíleném tempu se jen tak nepoštěstí. Martin nepochopil německý styl a po kolizi Neumanna pustil, za což si vysloužil potlesk celého areálu. Zde si neodpustím rýpnutí. Neumannovi před smyčkou zhasnul motor a mechanik ho smyčkou pronesl, kolo bylo započítané bez problému. To mi zrovna u takto organizovaných závodů přijde jako opravdu silné pochybení. Třetí místo obsadil Daniel Reckward a bramborovou pozici si odnesl Joseph Quagraine a jeho The Car.

Závody této velikosti bylo pro většinu z nás novinkou a zkušenosti, které jsme zde získali, jsou k nezaplacení. Celkové čtyři dny intenzivního šroubování a ladění modelů byly velmi náročné. Společnými silami jsme zničili minimálně čtyři regulátory (tři jdou na moje konto) a jeden motor. Nitro motory tentokrát neumíraly a ramen bylo nespočet. Rozhodně se na podzim do Bischofsheimu pojedeme podívat znova a vás ostatní určitě zveme, ať se přidáte.

celkové výsledky

- Jerry-