2. Inter Track Offroad (9.6.), Květoslavov - Slovensko

Na závody ve Slovenském Kvetoslavove jsem se těšil už dlouhou dobu. Seriál Intertrack Offroad Challenge má nezaměnitelnou a skvělou atmosféru, perfektní organizaci a hodně minut strávených na trati, a to nejen díky možnosti pronájmu nasazovače a bezproblémového provozování dvou kategorií najednou.

Cesta sice díky dvouhodinovému stání těsně za Prahou nezačala ideálně a tak jsem v pátek na dráhu dorazil hodně pozdě. Zatím jsem viděl pár fotek a hodně rozklepané video z telefonu a tak jsem moc nevěděl, jaká vlastně bude. Jednoduše řečeno, vyrazila mi dech. Velký oplocený areál, dostatek místa v zázemí, perfektní tribuna s občerstvením v budce pod ní a hlavně, OBROVSKÁ dráha.

Dispozice dráhy, která je téměř čtvercová znamená, že na vzdálenější konec bude špatně vidět a nejinak je to i zde. Nicméně dráha je dostatečně široká po celé délce a za celý den se mi nestalo, abych se na ní netrefil. Bohužel na pár místech v zadní části opravdu moc dobře vidět není, a když tam s někým závodíte v kontaktní vzdálenosti, je to nepříjemné. Dráha obsahuje několik větších skoků, z toho jeden vyloženě obří směrem od tribuny a s dopadem mimo výhled z tribuny. Což překvapivě při dobrém skoku a letu, vůbec nevadí. Povrch dráhy je udusaný jíl, místy neolejovaný aby neprášil, jedna lavice je vytvořená s pomocí černé magie (nebo čeho) a ta vydržela naprosto bez známek opotřebení celé závody. V průběhu dne je nutné dráhu nakropit, jinak přes prach není skoro vidět, což pořadatelé zvládli přes obědovou přestávku. Vtipnou třešničkou na dortu je buggy vytvořená z živých květin před tribunou, přeci jen jsme v Kvetoslavove.

Začátek závodů nebyl nic, co byste neznali, ranní volný tréning, rozprava a start kvalifikací. Organizace se tentokrát chopila dvojice Roberta Plcha jako komentátora a moderátora, což na závodech této atmosféry, plné vtípků a srandiček bylo naprosto ideální, Peter Somík jako hlavní ředitel závodu a časomíra měl oproti ostatním závodům, kdy dělá všechno sám, šanci si i zajezdit se Short Course truckem, i fotit se svým novým objektivem, takže se těšte na fotky.

Jely se čtyři kategorie. Standardní IC buggy v počtu 21 závodníků a po jedné skupině e-buggy, e-truggy a 1:10 Short course truck. Nechce se mi vypisovat kdo jak skončil, nicméně v e-buggy jsem nedal konkurenci šanci a vyjel si TQ s rozdílem kola (dojezd 7kol 5.35.35 a 5.35.40 sice laikovi nic neřekne, ale takhle konsistentně jsem v životě nejel). Závodění pokračovalo ve standardním duchu tří kvalifikací, tří finálových jízd pro elektry, dvě semi finále a dvě hlavní finále půlhodinové A a dvacetiminutové B pro nitro buggy, takže si všichni dostatečně zajezdili. B finále je hlavně přínos pro ty, kdo v semifinále mají technické potíže a mají ještě možnost se svést. Za Bohemia Racing to byl Honza Horáček, který nepoustoupil díky technickým potížím a v B-finále pro jistotu pro jiné technické potíže velmi rychle odstoupil. Počasí bylo celý den na perfektní, jen na úplný konec závodění trošku sprchlo, abychom mi líní, museli po závodě modely rozebrat a vyčistit. Jinak bylo celý den tak akorád.

Takže rychlé výsledky a dojmy z jednotlivých kategorií:

SC truck je taková pokusná kategorie, která se v Americe těší obrovské oblibě a pořadatel IOC Peter Somík, jako sváteční jezdec pochopil, že to je ta správná kategorie, když není čas trénovat. Takže i když byl omezený počet lidí, tak je to atraktivní kategorie. Na jednu kvalifikaci jsem SCT měl půjčený a můj pocit byl, že je to jak kdyby buggy jela na půl plynu, hodně mě to bavilo, jen naprostá absence konkurence mne drží od koupě takového modelu. Finálovky moc drama nepřinesly, technické problémy s baterkami se nesly napříč polem a výsledné pořadí je ukrutně spokojený Peter Somík, poprvé jedoucí Artur Brandstatter a smolně nedojedoucí favorizovaný Mišo Skubák.

E – truggy bohužel pořád mírně upadá. Truggy jsem si po dlouhé době zkusil v jedné kvalifikaci i já za ředitele závodu. Opět mne velmi pobavilo, že i s totálním šrotem, odlepenými a nevyváženými koly, setupem dlouho bez zásahu, se dá perfektně pobavit. Roli, který jezdil na prvním místě s rozdílem třídy bohužel měl technické potíže a výsledné pořadí tedy je klasický sběrač truggy pohárů Pavel Řyšavý, Mišo Skubák na druhém místě a Eduard Metke jako zástupci domácího klubu na třetím místě.

E-buggy se sice sešla v slabším počtu 11 ti závodníků, ale obsazení slibovalo na předních pozicích zajímavý boj. Pětinová legenda Dušan Bayer se s elektrou nejdřív trápil a pak mu odešel motor. Roman Bílek, který mi na závodech kde se potkáváme tradičně zatápí, měl potíže s technikou a Roman Hradecký, který mě na Astře naprosto rozdrtil prostě neměl svůj den. V první jízdě a prvním kole jsem sporným manévrem poslal Pavla na střechu při předjíždění vnitřkem a pak všem v pohodě ujel. V druhé jsem toho samého Pavla po jeho chybě z prvního místa trefil, otočil na kola, sebe rozhodil a než jsme se s Romanem a Janem vymotali z té skrumáže, tak už byl tak daleko, že se prostě nedal dohnat. Třetí finálovka byla kdo z koho mezi mnou, Pavlem  a Janem, který měl jedno druhé místo s hodně dobým časem. Jako tradičně když mám pole position, tak jsem hned na prvním skoku zakufroval, všichni mě předjeli a startoval jsem z posledního místa. Taktika jasně ukazovala, že když nevyhraje ani Jano, ani Pavel, mělo by to stačit. Takže jsem tajně fandil Romanu Bílkovi, ale po pár kolech bylo jasné, že co si člověk neudělá sám, to nemá a bylo potřeba vyrazit. Nakonec jsem se s Romanem tloukl do předposlední zatáčky o první místo, tam jsem udělal chybu, Roman v klidu vyrazil směr cíl a v poslední zatáčce mu zdechlo auto na přehřátí. Takže konečné pořadí je moje maličkost jako šťastný vítěz, Pavel Ryšavý jako druhý a Jano Valaštiak, který ne a ne tu bednu opustit jako třetí.

IC buggy, B finále nakonec poskytnulo poměrně zajímavou podívanou, protože Ernest Tamáš, který se smolně propadnul ze semi finále pro technické problémy měl další potíže s motorem a neustále musel dohánět tímto způsobenou ztrátu. Každopádně dokázal nakonec vybojovat vítězství.

A finále bylo plné zvratů, zhaslých motorů, odstoupení favoritů a podobně. Já si v klidu jak už to v nitru bývá bez ambicí kroužil, snažil se nebrzdit rychlejší, kteří závodili o první příčky (což v případě totálně indiferentního auta Víti Kubánka je problém) a potom co mi minutu před koncem zhasnul motor jsem zastavil v odlehlé části dráhy a sledoval neskutečné drama na prvních dvou pozicích. Vít Kubánek a Márk Zilinský předvedli opravdu infarktovou záležitost. Márkovi zhasnul v průběhu závodu motor, takže musel dohánět ztrátu, je to domácí jezdec a bylo to na jízdě znát. Nicméně ztrátu celého kola doháněl složitě. Víťovi se odlepilo kolo a poslední okruhy už jel s velkými problémy, všechno se nakonec rozhodlo v posledních metrech, kdy Márk Víťu dojel, ale nemohl předjet, až v poslední zatáčce a posledním skoku dva metry před smyčkou ho předjel a konečný čas se liší o tři desetiny sekundy. Nervy tedy do posledního metru a zlatý pohár zůstal doma na dráze, kterou postavil Márkův otec ve spolupráci s otcem Roliho. Na třetím místě skončil Kamil Řečinský, který měl na to se s první dvojkou poprat, ale zbytečný chyby ke konci závodu mu to znemožnily.

Na závěr je potřeba říci, že postavit takovou dráhu opravdu ve dvou až čtyřech lidech je obrovský výkon. Uspořádat závody na takové úrovni jasně ukazuje na obrovskou motivaci dostat sem lidi a chtít, aby si závody užili. Celková pohoda ať už komentátorů i jezdců je nepopsatelná. Tentokrát bylo rozdané i stop and go pro divokou jízdu, takže se rozhodně nedá říct, že by pohoda byla na úkor disciplíny. Opět se ukázalo, že ujet několik set kilometrů se prostě vyplatí a ani na nové dráze neztrácí Slovensko svoje kouzlo a skvělou závodní atmosféru. Celkový čas strávený na dráze je skoro dvě celé hodiny je něco, co se dá zvládnout jen s pronajatým nasazovačem, což je velmi oblíbená služba, dodávaná teamem Dirtracingu. Detaily jako je točená kofola, pivo a neuvěřitelně luxusní kotlíkoví guláš z vařečky mladinké Kiky (mimochodem její otec souhlasil, že si ji po mojí neuvážené otázce způsobené chuťovým rájem z gulášku, můžu vzít, takže asi vyžením dráhu J))  Moc děkuji všem organizátorům, za tenhle víkend.

- Jerry -