1. Intertrack Offroad Challenge (21.4.), Bratislava - Slovensko

12.05.2012 20:07

Když se dospělá část Bohemia Racing vydala směrem Warm-up na Evropský pohár do Rakouska, tak mladší a méně zkušená odnož se vydala na Slovensko. Pražský Czech Open jsme jednohlasně zavrhli a místo pěti minut, jsme jeli pět hodin.

Dvě posádky ve složení Horáček, Humpolec a Kutálek v totálně přecpaném Focusu combi a Hrazdíra, Hainc v podobně přecpané X5 dorazily do horského hotelu Eva sice unavení a nervózní z počasí, ale natěšení. Později ještě přiletěl ve svém šlapacím autíčku poslední zástupce Prahy Vašek Strupek a mohli jsme jít spát. Tentokrát hotel neobsahoval zájezd dívčí střední školy, takže jsme se vypsali relativně bez problémů.

Tradiční ranní pekelné vstávání v šest a těsně po sedmé příjezd na dráhu byly bez problémů. Vybalili jsme ansámbl a okamžitě se vydali na volné tréningy. Po zimě člověk přeci jen chvíli tápe kde je která baterka, žhavítko a podobně, nicméně trénování bylo v pohodě a na ozkoušení dráhy perfektní.

Na dráze přibyla asi patnáctimetrová velmi široká část na konci cílové rovinky, která má za účel lehčí nájezd na následující dvojskok a zároveň mírné zlepšení bezpečnosti aut při startech finálových jízd (což se ukázalo jako liché, starty byly naprosto stejný armageddon, jako loni). Počasí bohužel odradilo poměrně dost závodníků, takže nakonec bylo 12 e-buggy, 7 e-truggy a 12 IC buggy. Short course trucků se bohužel sešlo málo, takže svojí kategorii neměly.

Zaplatili jsme startovné a registrovali se. Relativně hodně lidí využilo možnosti objednání osobního nasazovače, který za vás celý den nasazuje, a naprosto se o nic nemusíte starat. Perfektní věc, pro dvě kategorie nezbytnost. Rozprava proběhla v duchu apelování na bezpečnost, objasnění novinek pro letošek (B finále pro IC buggy pro nepostupující jezdce ze semi-finále) a perfektní ukázky rozhození moderátora kamerou. Z tohoto závodu máme natočeno neskutečné množství materiálu, protože Martinovi Hrazdírovi přirostla GoPro Hero k srdci a neustále s ní někde pobíhal a něco točil. Takže se těšte na video.

Kvalifikace probíhaly ve skupinách rovnoměrně rozložených. V e-buggy první rundě moje maličkost zapomněla nabít baterky, takže nedojela a po skvěle zajeté druhé jsem třetí jel na jistotu, takže 4 místo. Ve všech třech jízdách nám Vašek Strupek ukázal, že zkušenosti jsou nejvíce a s přehledem zajel TQ. Druhý byl perfektně a konzistentně jezdící Jano a na třetím místě dojela loňská truggy hvězda Roman Hradecký. Vzhledem k tomu, že vím, jak kdo jezdí, na finálovky jsem se vyloženě těšil.

Truggy vypadaly na boj mezi Polífkou, Skubákem a Ryšavým. Jezdili vyrovnaně, bohužel jsem truggyny naprosto nestíhal, protože druhé dvě kategorie jsem jezdil.

Nitro kvalifikace není tak důležitá, když všichni jdou do semi-finále a jezdí se dvacet minut. Takže pořadí není důležité (hlavně si ho nepamatuji). Oproti tomu elektro kvalifikace, je důležitá velmi, protože první dva mají šanci odjet, než se na ně sesype zbytek pole. Po kvalifikacích následovala obědová pauza ve které jsme se skočili najíst a já i chvilku šrouboval.

Finále elekter se nakonec jelo jenom jedno v 11ti lidech. Jeden jezdec odstoupil pro technické potíže a ostatní jsme se na věž vmáčkli. Saigon na konci rovinky byl ve všech třech finálovkách velmi podobný a kdo z něj vyjel, ten byl král. První vyhrál s přehledem Vašek. Druhou jel na první místo Roman, nicméně se potkal s jezdcem o kolo, což je nepříjemné na závodech této velikosti bohužel časté. Prostě není prostor to rozdělit a někoho o kolo předjíždíte neustále a začátečníci moc neuhýbají. Takže jsem jí vyhrál já. Ve třetí jsem profesionálně prokličkoval na druhé místo hned po startu a ve třetí zatáčce se neméně profesionálně napíchnul na šutr a nasazovačka (jediná jezdkyně v e-truggy) se ke mně dostala, až když všichni projeli. Takže bylo jasné, že je potřeba to vyhrotit. Takže jsem tahal a tahal, dojel první trojici a pak jsem se v plné rychlosti rozmlátil na rovince, Roman jedoucí za mnou mne trefil a tuším se i jemu něco stalo, nicméně pro mě zlomené rameno a konec. Finální obsazení tedy Vašek, za ním skvěle jedoucí Jano, o kterém nebylo vidu slechu a najednou druhé místo a bronz putuje se mnou do Bohemia Racing. Martin Hrazdíra měl problémy s přijímačem a Adam Hainc i když se velmi zlepšuje, tak zatím chybí zkušenosti, takže oba skončili spíše vzadu. Martin Kutálek, loňskou sezónu nejel vůbec a dříve jezdil s elektru truggy, ukazoval, že toho moc nezapomněl a když nedělal chyby, tak jel velmi dobře.

Opět jsem truggy příliš nevnímal, nicméně z reproduktorů jsem pochopil, že Polífka a Skubák se honili až do poslední zatáčky a Pavel vyhrál. Truggy protože jich bylo méně, tak byly na startu méně agresivní a pro změnu klidnější, než buggy. Jediná jezdkyně pole Miša s růžovou truggy hello kitty, obsazovala stabilní zadní část pole, ale rozhodně nevypadala, že by jí to vadilo a závod si úžívala.

IC buggy jeli semifinále v počtu 5ti a 6ti a bylo jasné, že někdo si vytáhne černého Petra, protože na věž se nás jedenáct na půl hodiny prostě nevejde (jeden z IC buggy má vozíček a v elektrách jsme se tam fakt hodně mačkali). Nakonec si černého Petra vytáhnul Jirka Pařenica, kvůli problémům s čipem. Tím pádem vyhrál finále B a při předávání byl z krásné gratulující Aničky kvalitně v rozpacích. Ostatní jsme postoupili bez problémů. Čelo celkem tradičně ovládala dvojice Margony a Zilinský. Třetí místo urval Roli Feketevizi a ze čtvrtého místa jsem to jistil já.

Půl hodinové nitro finále už nemusí startovat tak šíleně jako u elekter, protože je to hodně času. Smolný start měl Honza Horáček, kterému model na konci prvního kola zhasnul a ztrátu už nedohnal. Bohužel nervy hrají a někteří z nás to snášejí hůře, než jiní. Vlastně můžu říci bohudík, protože někde v průběhu závodu to samé potkali Roliho, ten mne potom relativně bez problémů dotáhnul hlavně díky skvělé rychlosti tankování (já měl mechaniky snaživé, nicméně pokyn byl jasný, hlavně v klidu) a potom to nervově neunesl, udělal hodně chyb a v pohodě jsem mu ujel. Margony se Zilinským zmizeli někde vepředu a já si to o třetí místo rozdával s Petrikem Borgulou, který byl chvilku přede mnou, chvilku za mnou a po posledním tankování jsem ho nemohl setřást dobře pět kole a nervy jsem měl slušně napjaté. Naštěstí na stále hůře sjízdné trati udělal chybu a nechal mne oddechnout. Takže z toho bylo druhé třetí místo a velká spokojenost.

Závody Intertrack Offroad Challenge se letos rozrostou o jednu trať opět kousek od Bratislavy. Pojede se celkově sedm závodů a faktem o kterém se nedá pochybovat a je to důvod proč jezdíme stovky kilometrů, je bezkonkurenční pohodová atmosféra a v poslední době i hodně slušné závodění. Organizace nezaskřípala ani jednou a časový rozvrh se bez problémů dodržel. Já jsem si užil pohodu, absenci šroubování, protože na nové MP9 jsem ani nesáhnul  a tohle otevření sezóny se rozhodně vyplatilo.

Tak co, kdo s námi pojedete přístě?

-Jerry-

 

Zpět

Vyhledávání