Již tradičně, stejně jako v předešlých letech vyrazila výprava zástupců z České republiky na jeden z nejprestižnějších závodů v Evropě. Oproti původním plánům sice česká výprava zeštíhlila, takže se do pařížského závodu nakonec prezentovali jen zástupci našeho klubu Honza a Tomáš Kapičkovi. Oba byli přihlášeni do kategorie Elite ve spalovacích buggynách a také do elektrických buggyn. Oba mají z předešlých let na kontě pódiové umístění z kategorie Expert a tak zkouší štěstí v té nejlépe obsazené kategorii. Právě Kapičkové byli prvními průkopníky v tomto závodě před více jak deseti roky.

Letošní ročník sice postrádal zámořské hvězdy Teamu Kyosho International, zato se objevila celá řada evropských předních jezdců včele s Jeromem Aigoinem, Elliotem Bootsem nebo Linusem Thernem. Největší zastoupení měli v depu domácí Francouzi s Brity.

Možná že i smolná 13ka sebou nad pařížskou trať přinesla nepříznivé počasí, které se podle předpovědi vyplnilo. Páteční tréninky sice ještě probíhaly na vysušené trati (na trati více jak 3 týdny nepršelo), hned po jejich skončení se však na dráhu začaly snášet první kapky, a ty se proměnily v hustý déšť a zkrápěly dráhu následujících 24 hodin.

Trať oproti loňskému roku doznala několik drobných změn a byla obohacena o několik umělých překážek. Je patrné, že se s nepříznivým počasím místní setkávají velice často, jelikož trať je k tomu velice dobře přizpůsobena. Většinu z členité tratě totiž tvoří umělý povrch, jako jsou dlaždice, umělý koberec, parkety apod. Za celou dobu neustálého deště pořadatelé nepoužili kromě vysavače na vodu ani hrst pilin, trať je totiž vyspádovaná a vybavena funkční "kanalizační sítí", takže se na ni voda nedrží. Tréninky a kvalifikace běželi jako by nepršelo.

V sobotu byly na programu tři kvalifikace, ze kterých se do výsledků počítaly dvě nejrychlejší. V kategorii Elite se účastnilo 28 závodníků, což stačilo na dvě semifinálové skupiny a naši tak měli semifinále zajištěné. V ostatních kategoriích, kterých se naši neúčastnili se přihlásilo 13 jezdců do Truggy, 40 do Expert a 50 do Ligue. Kvalifikace pro elektrické buggyny nebyly po dohodě s jezdci v sobotu zahájeny vůbec kvůli dešťovým přeháňkám. Kvalifikace elekter, kterých se sešlo 20, se přesunuly do nedělního programu. Po sobotních kvalifikacích se počasí neuvěřitelně změnilo v přesný opak a díky stále pálícímu slunci začala trať před západem slunce osychat.

Co se týče nastavování podvozků, tak se v neděli defacto začínalo s nastavováním od začátku. Sobotní podvečer ještě následoval tradiční hromadná Kyosho party a pak již vše směřovalo na nedělní finálový den, který byl dle harmonogramu dlouhý kvůli velkému počtu závodníků.

Stejně jako v kvalifikacích i ve finálových jízdách dominoval anglický závodník Elliot Boots, který je z "červeného" týmu největším favoritem na zisk titulu evropského šampiona. Elliot dokázal, že se s proměnlivým počasím na trati umí díky tréninku v anglickém počasí nejlépe poprat.

Dlouho vypadalo, že díky absenci zámořských a hlavně japonských zástupců Teamu Kyosho nebudou k vidění žádné novinky. Top piloti však neustále testují nové díly a i tady měli nějaké připraveny. Již na část měřených tréninků použili prototypy nových závodních karoserií, které procházejí zatím jen testovacími zkouškami. Každý z nich měl minimálně pět typů různých karoserií, u kterých se testoval různý přítlak a další jízdní vlastnosti. Měli jsme možnost si také odzkoušet karosérie na svých modelech.

V nedělní kvalifikaci elektrických buggyn se našim podařilo probojovat se do hlavní finálové jízdy, ve které osadili 6. místo (Tomáš Kapička) a 7. místo (Honza Kapička). V semifinálových jízdách se našim však příliš nevedlo a ani jeden se neprobojoval do hlavní finálové jízdy, Tomáš kvůli technickým problémům a Honza nestačil dohnat ztrátu na soupeře nabranou v úvodu a postup do finále mu utekl o pár vteřin.

Celkové prvenství si ve finálové jízdě vybojoval britský závodník Elliot Boots, v elektrách se mu tolik nedařilo a vítězství získal švédský závodník Mikael Johansson, kategorii truggy zase domácí jezdec Jerome Aigoin.

Třináctý ročník je tedy minulostí a organizátoři slibují přípravy již nadcházejícího 14tého ročníku a uvidíme jestli i tentokrát přivítají nového mistra světa.

kompletní výsledky

H. K.

První červnový víkend se jel na mostecké dráze již 4. závod se seriálu Czech Open 2012. Mezi 41 jezdci jsme měli opět zastoupení našich jezdců. V kvalifikaci se mezi nejlepší desítku dostal Tomáš Kapička a Michal Michel.

Ve čtvrtfinálové jízdě dobře zabojoval Tomáš Fic, který jízdu vyhrál a Petr Dvořák, kteří si zajistili také postup do semifinálových bojů. Naopak neúspěšně skončil Plamen Sokolov, který svoji účast v závodě čtvrtfinálovou jízdou ukončil. Ze semifinálových bojů vyšel z našich jezdců úspěšně jen Tomáš Kapička. Tomu se podařilo postoupit do hlavního finále. Tady však musel Tomáš pro technickou závadu po deseti minutách odstoupit. Bylo to bohužel v okamžiku, kdy bojoval o pódiové umístění. Tomáš obsadil nakonec 11. příčku, Petr Dvořák 16., Tomáš Fic 18., Michal Michel 23. a Plamen Sokolov 30.

kompletní výsledky

Z.K.

Již tento víkend se koná 2. závod Mistrovství republiky, tentokrát na dráze Auto RC Slavkov.

Na závody ve Slovenském Kvetoslavove jsem se těšil už dlouhou dobu. Seriál Intertrack Offroad Challenge má nezaměnitelnou a skvělou atmosféru, perfektní organizaci a hodně minut strávených na trati, a to nejen díky možnosti pronájmu nasazovače a bezproblémového provozování dvou kategorií najednou.

Cesta sice díky dvouhodinovému stání těsně za Prahou nezačala ideálně a tak jsem v pátek na dráhu dorazil hodně pozdě. Zatím jsem viděl pár fotek a hodně rozklepané video z telefonu a tak jsem moc nevěděl, jaká vlastně bude. Jednoduše řečeno, vyrazila mi dech. Velký oplocený areál, dostatek místa v zázemí, perfektní tribuna s občerstvením v budce pod ní a hlavně, OBROVSKÁ dráha.

Dispozice dráhy, která je téměř čtvercová znamená, že na vzdálenější konec bude špatně vidět a nejinak je to i zde. Nicméně dráha je dostatečně široká po celé délce a za celý den se mi nestalo, abych se na ní netrefil. Bohužel na pár místech v zadní části opravdu moc dobře vidět není, a když tam s někým závodíte v kontaktní vzdálenosti, je to nepříjemné. Dráha obsahuje několik větších skoků, z toho jeden vyloženě obří směrem od tribuny a s dopadem mimo výhled z tribuny. Což překvapivě při dobrém skoku a letu, vůbec nevadí. Povrch dráhy je udusaný jíl, místy neolejovaný aby neprášil, jedna lavice je vytvořená s pomocí černé magie (nebo čeho) a ta vydržela naprosto bez známek opotřebení celé závody. V průběhu dne je nutné dráhu nakropit, jinak přes prach není skoro vidět, což pořadatelé zvládli přes obědovou přestávku. Vtipnou třešničkou na dortu je buggy vytvořená z živých květin před tribunou, přeci jen jsme v Kvetoslavove.

Začátek závodů nebyl nic, co byste neznali, ranní volný tréning, rozprava a start kvalifikací. Organizace se tentokrát chopila dvojice Roberta Plcha jako komentátora a moderátora, což na závodech této atmosféry, plné vtípků a srandiček bylo naprosto ideální, Peter Somík jako hlavní ředitel závodu a časomíra měl oproti ostatním závodům, kdy dělá všechno sám, šanci si i zajezdit se Short Course truckem, i fotit se svým novým objektivem, takže se těšte na fotky.

Jely se čtyři kategorie. Standardní IC buggy v počtu 21 závodníků a po jedné skupině e-buggy, e-truggy a 1:10 Short course truck. Nechce se mi vypisovat kdo jak skončil, nicméně v e-buggy jsem nedal konkurenci šanci a vyjel si TQ s rozdílem kola (dojezd 7kol 5.35.35 a 5.35.40 sice laikovi nic neřekne, ale takhle konsistentně jsem v životě nejel). Závodění pokračovalo ve standardním duchu tří kvalifikací, tří finálových jízd pro elektry, dvě semi finále a dvě hlavní finále půlhodinové A a dvacetiminutové B pro nitro buggy, takže si všichni dostatečně zajezdili. B finále je hlavně přínos pro ty, kdo v semifinále mají technické potíže a mají ještě možnost se svést. Za Bohemia Racing to byl Honza Horáček, který nepoustoupil díky technickým potížím a v B-finále pro jistotu pro jiné technické potíže velmi rychle odstoupil. Počasí bylo celý den na perfektní, jen na úplný konec závodění trošku sprchlo, abychom mi líní, museli po závodě modely rozebrat a vyčistit. Jinak bylo celý den tak akorád.

Takže rychlé výsledky a dojmy z jednotlivých kategorií:

SC truck je taková pokusná kategorie, která se v Americe těší obrovské oblibě a pořadatel IOC Peter Somík, jako sváteční jezdec pochopil, že to je ta správná kategorie, když není čas trénovat. Takže i když byl omezený počet lidí, tak je to atraktivní kategorie. Na jednu kvalifikaci jsem SCT měl půjčený a můj pocit byl, že je to jak kdyby buggy jela na půl plynu, hodně mě to bavilo, jen naprostá absence konkurence mne drží od koupě takového modelu. Finálovky moc drama nepřinesly, technické problémy s baterkami se nesly napříč polem a výsledné pořadí je ukrutně spokojený Peter Somík, poprvé jedoucí Artur Brandstatter a smolně nedojedoucí favorizovaný Mišo Skubák.

E – truggy bohužel pořád mírně upadá. Truggy jsem si po dlouhé době zkusil v jedné kvalifikaci i já za ředitele závodu. Opět mne velmi pobavilo, že i s totálním šrotem, odlepenými a nevyváženými koly, setupem dlouho bez zásahu, se dá perfektně pobavit. Roli, který jezdil na prvním místě s rozdílem třídy bohužel měl technické potíže a výsledné pořadí tedy je klasický sběrač truggy pohárů Pavel Řyšavý, Mišo Skubák na druhém místě a Eduard Metke jako zástupci domácího klubu na třetím místě.

E-buggy se sice sešla v slabším počtu 11 ti závodníků, ale obsazení slibovalo na předních pozicích zajímavý boj. Pětinová legenda Dušan Bayer se s elektrou nejdřív trápil a pak mu odešel motor. Roman Bílek, který mi na závodech kde se potkáváme tradičně zatápí, měl potíže s technikou a Roman Hradecký, který mě na Astře naprosto rozdrtil prostě neměl svůj den. V první jízdě a prvním kole jsem sporným manévrem poslal Pavla na střechu při předjíždění vnitřkem a pak všem v pohodě ujel. V druhé jsem toho samého Pavla po jeho chybě z prvního místa trefil, otočil na kola, sebe rozhodil a než jsme se s Romanem a Janem vymotali z té skrumáže, tak už byl tak daleko, že se prostě nedal dohnat. Třetí finálovka byla kdo z koho mezi mnou, Pavlem  a Janem, který měl jedno druhé místo s hodně dobým časem. Jako tradičně když mám pole position, tak jsem hned na prvním skoku zakufroval, všichni mě předjeli a startoval jsem z posledního místa. Taktika jasně ukazovala, že když nevyhraje ani Jano, ani Pavel, mělo by to stačit. Takže jsem tajně fandil Romanu Bílkovi, ale po pár kolech bylo jasné, že co si člověk neudělá sám, to nemá a bylo potřeba vyrazit. Nakonec jsem se s Romanem tloukl do předposlední zatáčky o první místo, tam jsem udělal chybu, Roman v klidu vyrazil směr cíl a v poslední zatáčce mu zdechlo auto na přehřátí. Takže konečné pořadí je moje maličkost jako šťastný vítěz, Pavel Ryšavý jako druhý a Jano Valaštiak, který ne a ne tu bednu opustit jako třetí.

IC buggy, B finále nakonec poskytnulo poměrně zajímavou podívanou, protože Ernest Tamáš, který se smolně propadnul ze semi finále pro technické problémy měl další potíže s motorem a neustále musel dohánět tímto způsobenou ztrátu. Každopádně dokázal nakonec vybojovat vítězství.

A finále bylo plné zvratů, zhaslých motorů, odstoupení favoritů a podobně. Já si v klidu jak už to v nitru bývá bez ambicí kroužil, snažil se nebrzdit rychlejší, kteří závodili o první příčky (což v případě totálně indiferentního auta Víti Kubánka je problém) a potom co mi minutu před koncem zhasnul motor jsem zastavil v odlehlé části dráhy a sledoval neskutečné drama na prvních dvou pozicích. Vít Kubánek a Márk Zilinský předvedli opravdu infarktovou záležitost. Márkovi zhasnul v průběhu závodu motor, takže musel dohánět ztrátu, je to domácí jezdec a bylo to na jízdě znát. Nicméně ztrátu celého kola doháněl složitě. Víťovi se odlepilo kolo a poslední okruhy už jel s velkými problémy, všechno se nakonec rozhodlo v posledních metrech, kdy Márk Víťu dojel, ale nemohl předjet, až v poslední zatáčce a posledním skoku dva metry před smyčkou ho předjel a konečný čas se liší o tři desetiny sekundy. Nervy tedy do posledního metru a zlatý pohár zůstal doma na dráze, kterou postavil Márkův otec ve spolupráci s otcem Roliho. Na třetím místě skončil Kamil Řečinský, který měl na to se s první dvojkou poprat, ale zbytečný chyby ke konci závodu mu to znemožnily.

Na závěr je potřeba říci, že postavit takovou dráhu opravdu ve dvou až čtyřech lidech je obrovský výkon. Uspořádat závody na takové úrovni jasně ukazuje na obrovskou motivaci dostat sem lidi a chtít, aby si závody užili. Celková pohoda ať už komentátorů i jezdců je nepopsatelná. Tentokrát bylo rozdané i stop and go pro divokou jízdu, takže se rozhodně nedá říct, že by pohoda byla na úkor disciplíny. Opět se ukázalo, že ujet několik set kilometrů se prostě vyplatí a ani na nové dráze neztrácí Slovensko svoje kouzlo a skvělou závodní atmosféru. Celkový čas strávený na dráze je skoro dvě celé hodiny je něco, co se dá zvládnout jen s pronajatým nasazovačem, což je velmi oblíbená služba, dodávaná teamem Dirtracingu. Detaily jako je točená kofola, pivo a neuvěřitelně luxusní kotlíkoví guláš z vařečky mladinké Kiky (mimochodem její otec souhlasil, že si ji po mojí neuvážené otázce způsobené chuťovým rájem z gulášku, můžu vzít, takže asi vyžením dráhu J))  Moc děkuji všem organizátorům, za tenhle víkend.

- Jerry -

Stává se již tradicí, že náš nejlepší závodník Martin Bayer se vrhá jednou ročně do organizace našeho největšího mezinárodního offroadového závodu. Pod vedením tohoto zkušeného pilota pořádal klub Auto RC Slavkov již pátý ročník závodu Astra Nitrocross. Dlouho dopředu plnily stránky RC serverů fotky a videa z příprav tratě. Celý tým v čele s Martinem Bayerem připravili opět zbrusu novou a zajímavou trať. Martin zároveň nezapomněl přizvat i zvučná jména RC sportu. Do Slavkova u Brna si našli cestu Reno Savoya z Francie, Joseph Quagraine z Finska nebo Carsten Keller z Německa. Krom zmíněných top jezdců přijeli závodit do Slavkova závodníci z dalších 12 zemí, mezi nimi dokonce z Ruska nebo Kanady. Do závodu spalováků se celkem zaregistrovalo 87 závodníků, ze kterých bylo 39 z ČR (!!!). Letos byl závod poprvé otevřen i pro kategorii 1:8 E Buggy tady se přihlásilo 26 závodníků. O účasti českých závodníků si musí udělat obraz každý sám, ale jelikož se při hrubém odhadu dostaneme k tuzemské jezdecké základně daleko přes 100 jezdců, ptám se, kde jsou ti všichni závodníci lační po závodech??? Ale jak je v našich zeměpisných šířkách poslední dobou zvykem na kvalitní tuzemské závody se většina českých jezdců dívá pouze jen prostřednictvím internetu. Proč?

Do Slavkova tentokrát dorazili zástupci našeho klubu opět v hojném počtu jedenácti závodníků a v kategorii elekter šesti. V pátečních trénincích spalováků, podle kterých vznikaly sobotní kvalifikační skupiny, si nejlépe vedl domácí Martin Bayer, naši pak následovně: Jirka Mára (7.), Honza Kapička (18.), Michal Michel (34.), Pavel Braun (40.), Petr Dvořák (54.), Luboš Krch (63.), Plamen Sokolov (66.), Honza Hujer (76.), Jirka Humpolec (77.) a Jirka Dvořák (80.). V elektrách byl nejrychlejší francouzský závodník Reno Savoya.

Stejně jako loni i tentokrát byla pro pořadatele největším strašákem špatná předpověď počasí. Zatímco v pátek panovaly tropické teploty a suchá trať vyžadovala pravidelné kropení, v noci na sobotu přišly přesně podle předpovědi deštivé přeháňky a nad slavkovskou tratí se udržely i celý následující den. Déšť naštěstí neměl takovou intenzitu jako loni, takže kvalifikace mohla pokračovat i během dešťových přeháněk. Ke konci dne bylo vedením závodu rozhodnuto, že kvalifikace bude ukončena po čtvrté sadě. TQ získal francouzský závodník Reno Savoya, členové Bohemia Racing si vedli následovně: Jirka Mára (9.) a Honza Kapička (12.) si zajistili semifinále, Jirka Dvořák (32.) si zajistil čtvrtfinále; Michal Michel (39.) a Jirka Humpolec (47.) se dostali do osmifinále; Petr Dvořák (59.), Pavel Braun (61.) a Honza Horáček (64.) se probojovali do 1/16 finále; Luboš Krch (70.), Plamen Sokolov (75.) a Honza Hujer (77.) bojovali v 1/32 finále. Deštivého počasí se nezalekli ani jezdci elekter a absolvovali stejný počet jízd jako spalováky. TQ si vybojoval domácí Martin Bayer, z našich členů se do 10ti místného finále dostal pouze Honza Kapička na šestém místě.

Na poslední finálový den byla trať vydatně zavlažená, což paradoxně trati pomohlo. Trať byla po pátečních trénincích velmi rozbitá, takže pořadatelé za pomoci deště trať srovnali do perfektního stavu. Z našich členů byl ve finálových jízdách nejvíce při chutí junior Michal Michel, který se probojoval ze své finálové jízdy až do semifinále, stejně tak jako Jirka Dvořák ze svého čtvrtfinále. Do hlavní finálové jízdy se pak probojovali Jirka Mára a Honza Kapička. Honza po technických problémech obsadil konečné deváté místo, Jirka vybojoval výbornou třetí příčku. Celkové vítězství si vybojoval francouzský závodník Reno Savoya i za přičinění zhasnutí motoru druhého Martina Bayera. V kategorii elektrických buggyn se ze dvou vítězství ve finále A radoval Reno Savoya, Honza Kapička obsadil nepopulární „bramborovou“ čtvrtou pozici. Pavel Braun měl sice na dosah vítězství v B finále (11. místo celkově), nakonec bral 12. pozici. Jirka Humpolec skončil v „béčku“ čtvrtý a celkově 14., Martin Hrazdíra 16. a Adam Heinz 20. místo. Finále C si z našich zajel jen Lukáš Říha, který obsadil 25. místo.

Pořadatelům patří dík za perfektní organizaci a přípravu u nás stále nejpopulárnějšího závodu této kategorie.

H.K.

Mistrovství české republiky prošlo před letošní sezónou několika změnami. Mezi ty nejzásadnější patří změna v systému průběhu závodu, který má za cíl přilákat na závody MČR více účastníků a tím zatraktivnit celý seriál. Pro většinu těch, kteří se zúčastňovali pátečních tréninků se nic nemění a závod je jen rovnoměrně rozdělen do dvou dnů. Systém umožňuje jezdcům strávit maximální část na dráze po dobu celého víkendu.

Pro první letošní závod, který se jel o víkendu 5. - 6. května byl připraven harmonogram čítající tři měřené tréninkové jízdy a pět kvalifikací. Díky rozdělení jezdců do více skupin a spojení elekter a spalováků tak dostávají jezdci více prostoru pro přípravu, a je možné tak ponechat i více času mezi jednotlivými koly kvalifikací. Pro ty, kdo se zúčastňují závodu v obou vypsaných kategoriích tak bylo ponecháno ze strany pořadatele až 20 min. přestávky.

Předpověď počasí na víkend věstila střídavé počasí odpovídající začátku května a dalo se očekávat, že v průběhu víkendu bude trať zkropena májovým deštíkem. J

Naplánované sobotní kvalifikační jízdy se podařilo odjet za pěkného slunečného počasí. Krátce po skončení se však snesla na dráhu kvanta vody. Dráha v Horním Jelení nedoznala bohužel od loňska žádných zásadnějších změn a tak se jezdci v sobotu potýkali s oblaky prachu. Všude přítomný nepříjemný prach se tak proměnil po dešti v děsivé bláto. Ani v průběhu noci déšť neustával. V neděli však opět vystoupilo na oblohu slunce a ve spojitosti s pilinami, kterými pokryl pořadatel rozmočené pasáže, byla dráha opět připravená k měření sil. Nutno podotknout, že dráha byla díky nočnímu dešti pro finálový den ve výborné kondici.

Do víkendového závodu bylo registrováno celkem 46 jezdců z čehož bylo 13 jezdců elekter. Nechyběl nikdo z těch, kdo potřeboval nasbírat body do tabulky mistrovství ČR. Na trati jsme tak mohli vidět téměř kompletní elitu této kategorie u nás, která reprezentuje českou republiku i na zahraničních závodech.

V neděli bylo na programu ještě poslední kolo kvalifikací, to bylo určeno především těm, kdo se chtějí do závodu kvalifikovat v neděli. Pro jezdce elekter byl pak na programu krom kvalifikace ještě kolotoč třech finálovak v délce 10 min. a to jak pro finále „A“ tak pro finále „B“. Spálováky pak absolvovali klasický finálový žebříček.

Spalovákům tradičně vévodil v kvalifikacích Martin Bayer, který svými výsledky dával najevo, že je s novým modelem dobře připravený na sezónu. V semifinále však musel pro technickou závadu odstoupit a tak nechal prostor svým soupeřům. Toho využil ve finále náš Jirka Mára. Honza Kapička skončil těsně pod bednou a jeho bratr Tomáš, který se potýkal již v sobotu s problémy se svým modelem musel vzít nakonec zavděk posledním místem ve finálovém pořadí. V semifinále skončili další naši jezdci a tak Pavel Braun obsadil 15. místo před Jirkou Dvořákem, na 21. místě se umístil Honza Horáček před Jirkou Humpolcem, na 25. místě Luboš Krch před Petrem Dvořákem, Honza Hujer 28. a Tomáš Chaloupka, který v neděli ze zdravotních důvodů již nemohl v závodě pokračovat 32.

V elektrách si nejlépe z našich vedl Honza Kapička, který se umístil na celkově 3. místě, když dvakrát podlehl v přímém souboji s Kájou Novotným. Do cíle se po agresivní jízdě došoural se zbytky proudu ve svých pohonných bateriích. Rozhodně bylo vidět, že se jezdci spalováků mezi ostřílenými elektrikáři neztratí. Na 8. místě dojel Jirka Humpolec před Radkem Schutzem a Tomášem Kapičkou, který po první jízdě ze závodu odstoupil pro poruchu na el. pohonu svého modelu. Tomu se víkend vyloženě vydařil. V „B“ finále si pak odnesl vítězství Adam Hainz v klubovém souboji se Zdeňkem Kapičkou a Lukášem Říhou. J

První závod lze považovat za vydařený a to především dobře zvládnuté organizaci pod taktovkou zkušeného Ládi Šeligy, který operativně řešil úpravu časového harmonogramu. Příští závod, který se koná na začátku prázdnin ve Slavkově u Brna, budeme již mít jistě zas o něco vychytanější.

kompletní výsledky 1:8 IC
kompletní výsledky 1:8 E

Z.K.

Mezi nejnavštěvovanější a také jeden z nejoblíbenějších podniků na začátku sezóny je bezesporu závod v německém Bishofsheimu nedaleko Franfurktu nad Mohanem. Letošní, již sedmý ročník, byl naplánovaný na konec dubna. Ve dnech 27. – 29. dubna se tady sešla celá řada předních jezdců z celé Evropy. Trať Rhein-Main-Circuit si v posledních letech našla celou řadu příznivců a tak patří také k těm nejnavštěvovanějším. Láká sem i jezdce zvučných jmen z celé Evropy. Pro nás to byl po Fehringu druhý z velkých závodů v řadě. Mezi jezdci se mluví o jedné z nejhezčích tratí v Evropě. I jezdci z České republiky tento závod hojně navštěvují. O tom svědčí i obrovský zájem a také kolabující systém při přihlašování. J Stejně jako v předešlých letech tak i letos se nepodařilo některým našim jezdcům do závodu vůbec přihlásit. Místa bývají po otevření přihlášek během několika minut beznadějně zaplněná.

My jsme pojali výlet do Bishofsheimu jako klubovou akci a ve složení Honza Kapička, Jirka Humpolec, Pavel Braun a Zdeněk Kapička jsme společně do Německa vyrazili. Zůčastnil se i Honza Horáček. Honza Kapička s Pavlem obsadili dvě ze tři kategorií – buggy elektro i spalovací. Jirka jel jen se spalovákem. I když moc chtěl, místo na něho ve startovní listině elekter nezbylo. Svoji účast i v tomto závodě musel na poslední chvíli odříct Tomáš Kapička, který dal přednost přípravě na maturitní zkoušky. J Celkem se zúčastnilo závodu téměř dvě stovky účastníků. Startovní listina čítala ve spalovacích buggynách 131 účastníků, v truggynách 37 a v elektro buggy pak 30.

Na pátek bylo naplánováno celkem šest tréninkových jízd, které jsme si pod slunečnou oblohou náležitě užívali. Na trati se dalo tak v jednotlivých kategoriích strávit téměř hodinu na dráze. To je dost na to, aby každý z jezdců našel tu nejlepší stopu a přizpůsobil svůj model požadavkům dráhy.

Sobotní den byl ve znamení kvalifikačních jízd. Celkem se jich jelo pět. Sluníčko přidalo na síle a tak nic nebránilo tomu zajet výsledek, který by zajistil co nejlepší umístění ve finálových jízdách. Laborovalo se jako obvykle s výběrem vhodné tvrdosti směsi pneumatik.

V kvalifikacích si Pavel 98. místem zajistil start v 1/32 finále, Jirka pak 68. místem 1/16 finále. Honza se po třetí jízdě kvalifikací propadl z pořadí zajišťující přímý postup do semifinále a nepovedla se mu ani čtvrtá jízda. Pátou jízdou však zabodoval a obsadil předposlední 19. příčku zajišťující start semifinále.

Finálové jízdy jsou mimo jiné o notné dávce štěstí. To ani jeden z našich jezdců neměl a tak se pořadí v podstatě moc nezměnilo. Nejblíže měl ke kýžené metě finále našlápnuto Honza, kterého od postupu dělilo jen jediné místo v pořadí a skončil tak na 16. místě. L Jirka obsadil celkově 86. Příčku, Pavel 104 a Honza Horáček 124.

V elektrách Honza podcenil kvalifikační boje a tak na něho po dvou nedojetých jízdách zbylo jen nešťastné 1. místo ve finále „B“. I přes to, že se mu tady snažil cestu k vítězství znepříjemnit Moritz Gaul, jednu finálovku vyhrál a dvě nedokončil, tak Honza vítězství uhájil. Pavel obsadil ve finále „B“ 11. příčku.

Závěrečný ceremoniál byl tečkou za naší účastí v německém Bishofsheimu. Zabalit rozlehlé zázemí v depu, naložit a vyrazit směrem na Prahu. Domů jsme se vraceli s pocitem dobře stráveného víkendu a do Bishofsheimu se budeme opět rádi vracet.

kompletní výsledky

Z.K.

Když se dospělá část Bohemia Racing vydala směrem Warm-up na Evropský pohár do Rakouska, tak mladší a méně zkušená odnož se vydala na Slovensko. Pražský Czech Open jsme jednohlasně zavrhli a místo pěti minut, jsme jeli pět hodin.

Dvě posádky ve složení Horáček, Humpolec a Kutálek v totálně přecpaném Focusu combi a Hrazdíra, Hainc v podobně přecpané X5 dorazily do horského hotelu Eva sice unavení a nervózní z počasí, ale natěšení. Později ještě přiletěl ve svém šlapacím autíčku poslední zástupce Prahy Vašek Strupek a mohli jsme jít spát. Tentokrát hotel neobsahoval zájezd dívčí střední školy, takže jsme se vypsali relativně bez problémů.

Tradiční ranní pekelné vstávání v šest a těsně po sedmé příjezd na dráhu byly bez problémů. Vybalili jsme ansámbl a okamžitě se vydali na volné tréningy. Po zimě člověk přeci jen chvíli tápe kde je která baterka, žhavítko a podobně, nicméně trénování bylo v pohodě a na ozkoušení dráhy perfektní.

Na dráze přibyla asi patnáctimetrová velmi široká část na konci cílové rovinky, která má za účel lehčí nájezd na následující dvojskok a zároveň mírné zlepšení bezpečnosti aut při startech finálových jízd (což se ukázalo jako liché, starty byly naprosto stejný armageddon, jako loni). Počasí bohužel odradilo poměrně dost závodníků, takže nakonec bylo 12 e-buggy, 7 e-truggy a 12 IC buggy. Short course trucků se bohužel sešlo málo, takže svojí kategorii neměly.

Zaplatili jsme startovné a registrovali se. Relativně hodně lidí využilo možnosti objednání osobního nasazovače, který za vás celý den nasazuje, a naprosto se o nic nemusíte starat. Perfektní věc, pro dvě kategorie nezbytnost. Rozprava proběhla v duchu apelování na bezpečnost, objasnění novinek pro letošek (B finále pro IC buggy pro nepostupující jezdce ze semi-finále) a perfektní ukázky rozhození moderátora kamerou. Z tohoto závodu máme natočeno neskutečné množství materiálu, protože Martinovi Hrazdírovi přirostla GoPro Hero k srdci a neustále s ní někde pobíhal a něco točil. Takže se těšte na video.

Kvalifikace probíhaly ve skupinách rovnoměrně rozložených. V e-buggy první rundě moje maličkost zapomněla nabít baterky, takže nedojela a po skvěle zajeté druhé jsem třetí jel na jistotu, takže 4 místo. Ve všech třech jízdách nám Vašek Strupek ukázal, že zkušenosti jsou nejvíce a s přehledem zajel TQ. Druhý byl perfektně a konzistentně jezdící Jano a na třetím místě dojela loňská truggy hvězda Roman Hradecký. Vzhledem k tomu, že vím, jak kdo jezdí, na finálovky jsem se vyloženě těšil.

Truggy vypadaly na boj mezi Polífkou, Skubákem a Ryšavým. Jezdili vyrovnaně, bohužel jsem truggyny naprosto nestíhal, protože druhé dvě kategorie jsem jezdil.

Nitro kvalifikace není tak důležitá, když všichni jdou do semi-finále a jezdí se dvacet minut. Takže pořadí není důležité (hlavně si ho nepamatuji). Oproti tomu elektro kvalifikace, je důležitá velmi, protože první dva mají šanci odjet, než se na ně sesype zbytek pole. Po kvalifikacích následovala obědová pauza ve které jsme se skočili najíst a já i chvilku šrouboval.

Finále elekter se nakonec jelo jenom jedno v 11ti lidech. Jeden jezdec odstoupil pro technické potíže a ostatní jsme se na věž vmáčkli. Saigon na konci rovinky byl ve všech třech finálovkách velmi podobný a kdo z něj vyjel, ten byl král. První vyhrál s přehledem Vašek. Druhou jel na první místo Roman, nicméně se potkal s jezdcem o kolo, což je nepříjemné na závodech této velikosti bohužel časté. Prostě není prostor to rozdělit a někoho o kolo předjíždíte neustále a začátečníci moc neuhýbají. Takže jsem jí vyhrál já. Ve třetí jsem profesionálně prokličkoval na druhé místo hned po startu a ve třetí zatáčce se neméně profesionálně napíchnul na šutr a nasazovačka (jediná jezdkyně v e-truggy) se ke mně dostala, až když všichni projeli. Takže bylo jasné, že je potřeba to vyhrotit. Takže jsem tahal a tahal, dojel první trojici a pak jsem se v plné rychlosti rozmlátil na rovince, Roman jedoucí za mnou mne trefil a tuším se i jemu něco stalo, nicméně pro mě zlomené rameno a konec. Finální obsazení tedy Vašek, za ním skvěle jedoucí Jano, o kterém nebylo vidu slechu a najednou druhé místo a bronz putuje se mnou do Bohemia Racing. Martin Hrazdíra měl problémy s přijímačem a Adam Hainc i když se velmi zlepšuje, tak zatím chybí zkušenosti, takže oba skončili spíše vzadu. Martin Kutálek, loňskou sezónu nejel vůbec a dříve jezdil s elektru truggy, ukazoval, že toho moc nezapomněl a když nedělal chyby, tak jel velmi dobře.

Opět jsem truggy příliš nevnímal, nicméně z reproduktorů jsem pochopil, že Polífka a Skubák se honili až do poslední zatáčky a Pavel vyhrál. Truggy protože jich bylo méně, tak byly na startu méně agresivní a pro změnu klidnější, než buggy. Jediná jezdkyně pole Miša s růžovou truggy hello kitty, obsazovala stabilní zadní část pole, ale rozhodně nevypadala, že by jí to vadilo a závod si úžívala.

IC buggy jeli semifinále v počtu 5ti a 6ti a bylo jasné, že někdo si vytáhne černého Petra, protože na věž se nás jedenáct na půl hodiny prostě nevejde (jeden z IC buggy má vozíček a v elektrách jsme se tam fakt hodně mačkali). Nakonec si černého Petra vytáhnul Jirka Pařenica, kvůli problémům s čipem. Tím pádem vyhrál finále B a při předávání byl z krásné gratulující Aničky kvalitně v rozpacích. Ostatní jsme postoupili bez problémů. Čelo celkem tradičně ovládala dvojice Margony a Zilinský. Třetí místo urval Roli Feketevizi a ze čtvrtého místa jsem to jistil já.

Půl hodinové nitro finále už nemusí startovat tak šíleně jako u elekter, protože je to hodně času. Smolný start měl Honza Horáček, kterému model na konci prvního kola zhasnul a ztrátu už nedohnal. Bohužel nervy hrají a někteří z nás to snášejí hůře, než jiní. Vlastně můžu říci bohudík, protože někde v průběhu závodu to samé potkali Roliho, ten mne potom relativně bez problémů dotáhnul hlavně díky skvělé rychlosti tankování (já měl mechaniky snaživé, nicméně pokyn byl jasný, hlavně v klidu) a potom to nervově neunesl, udělal hodně chyb a v pohodě jsem mu ujel. Margony se Zilinským zmizeli někde vepředu a já si to o třetí místo rozdával s Petrikem Borgulou, který byl chvilku přede mnou, chvilku za mnou a po posledním tankování jsem ho nemohl setřást dobře pět kole a nervy jsem měl slušně napjaté. Naštěstí na stále hůře sjízdné trati udělal chybu a nechal mne oddechnout. Takže z toho bylo druhé třetí místo a velká spokojenost.

Závody Intertrack Offroad Challenge se letos rozrostou o jednu trať opět kousek od Bratislavy. Pojede se celkově sedm závodů a faktem o kterém se nedá pochybovat a je to důvod proč jezdíme stovky kilometrů, je bezkonkurenční pohodová atmosféra a v poslední době i hodně slušné závodění. Organizace nezaskřípala ani jednou a časový rozvrh se bez problémů dodržel. Já jsem si užil pohodu, absenci šroubování, protože na nové MP9 jsem ani nesáhnul  a tohle otevření sezóny se rozhodně vyplatilo.

Tak co, kdo s námi pojedete přístě?

-Jerry-

Pro početnou část jezdců našeho klubu byl výlet do rakouského Fehringu prvním mezinárodním závodem pod širým nebem. Start závodu byl naplánované na 20. dubna, tedy hned na úplný začátek sezóny. Jednalo se o warm up pro srpnový závod mistrovství Evropy. Letošní ME se koná na jih od českých hranic, v jižním Rakousku v městečku Fehring. Ten je vzdálený necelých 500 km od Prahy a je tak pro české účastníky v ideální vzdálenosti. I díky snadné dostupnosti toho dokázala využít jedenáctka českých závodníků a z toho byli čtyři členové Bohemia Racing.

Závod byl vypsán jako třídenní - pátek tréninky, sobota kvalifikace a nižší finálové jízdy a v neděli zbylé finálové jízdy včetně té hlavní. Podle výsledků pátečních měřených tréninků byli závodníci rozdělení do kvalifikačních skupin. Dlouhodobá předpověď počasí byla děsivá, ale ta aktuální byla pak příznivější, což znamenalo, že v pátek a v sobotu panovaly příjemné letní teploty. Vzhledem k tomu, že se jednalo o Warm Up čekalo na závodníky po příjezdu vše jako by se jednalo o závod mistrovství Evropy. Přihlášeno bylo 120 lidí, do dějiště pak přijelo 102 závodníků, včetně kompletní špičky a úřadujícího šampióna Roberta Battla. Nemohl chybět ani náš nejlepší závodník a úřadující mistr ČR Martin Bayer.

Na závodníky čekala, našim jezdcům dobře známá z předešlých závodů, rozlehlá drahá. Povrch tratě tvoří z větší části hliněný podklad, místy doplněný o umělé překážky - zámkovou dlažbu, koberec nebo dokonce drátěný most. Monstrózní vysoká tribuna pro jezdce a časomíru je dominantou celého areálu. Zázemí mají ve Fehringu opravdu skvělé.

V pátečním tréninku byl naším největším smolařem Jirka Mára, kterému se kvůli problémům s elektronikou svého modelu nepodařilo nastoupit do žádného z měřeného tréninku a po pátečních jízdách nefiguroval ani na výsledkové listině. Na druhé straně výsledkové listiny se naopak po pátečních trénincích figuroval Francouz Reno Savoya, z našich byl na sedmnáctém místě nejlepší Martin Bayer. Ač se trať tvářila na první pohled jednoduchá, dělal jezdcům velký problém prach, který "seděl" na zpevněném povrchu a ubíral modelům tolik potřebný grip.

TQ v sobotních kvalifikačních jízdách získal anglický reprezentant ElliotBoots. Naši si v rozjížďkách vybojovali pozice napříč téměř všemi finálovými jízdami. Nejlepší český reprezentant Martin Bayer si tentokrát musel vyzkoušet čtvrtfinálovou jízdu.

Díky všudy přítomnému wifi připojení jsme mohli neustále sledovat přes "chytré" telefony aktuální předpověď počasí, která bohužel od samého začátku slibovala deštivý konec víkendu, což se nakonec naplnilo. Martinu Bayerovi se podařilo probojovat až do deštivého vyvrcholení. V konkurenci jezdců z celé Evropy se našim vesměs dařilo.

První kapky se snesly na dráhu v průběhu druhé semifinálové jízdy a lehký déšť se brzy proměnil v pořádnou průtrž mračen, která neměla konce. Pak se však o výsledcích začalo rozhodovat nikoliv na trati, ale za stolem rozhodčího.

Start finálové jízdy byl kvůli dešti nejprve opakovaně odložen. Poté byli všichni finalisté dotázaní, zda chtějí v dešti startovat do hlavní finálové jízdy či nikoliv. Jelikož EFRA pravidla jasné říkají, že pokud alespoň jeden z finalistů chce startovat, musí finálová jízda být odstartována. A protože tři závodníci z dvanácti finalistů souhlasili se startem jízdy, byl vyhlášen začátek přípravného času pro zkrácenou finálovou jízdu, která byla vypsaná na 30 min. Trať v tu chvíli připomínala místy spíš vypuštěný rybník. I přesto, že je trať velmi dobře vyspárovaná a voda měla tendenci stékat mimo trať i tak se na ní našly pasáže, kde voda tvořila kaluže. Z 12 vypuštěných modelů se po necelých 10ti minutách, kdy byl závod ukončen, pohybovala bez problémů pouze čtveřice závodníků - podmínky byly opravdu extrémní a tak byl závod v čase 9:30 min. ukončen. Aby mohly být výsledky uznány, muselo by být, podle pravidel, odjeto alespoň 10 minut. Jelikož měla každá semifinálová jízda odlišné podmínky, počítalo se s vyhlášením výsledků 24 nejlepších jezdců podle výsledků dosažených v rozjížďkách. Hlavní rozhodčí Carlos Gomez (předseda sekce EFRA buggy 1:8 IC) však rozhodl v souladu s výkladem pravidel jinak. Strhla se nekonečná diskuse, byl svolán i team manager meeting. Na výklad pravidel se sešlo několik rozdílných názorů. Hlavní a definitivní rozhodnutí bylo nezvratné. Pořadí bylo sestaveno podle umístění v každé semifinálové jízdě zvlášť. Byla vyhlášena tedy dvě 1. místa, dvě 3., dvě 5. …..

Na Martina Bayera nakonec zůstalo dělené sedmé místo, ačkoliv ve zrušené finálové jízdě mu patřila třetí příčka. Další naši zástupci skončili v osmifinále - Jiří Mára (41. místo), Honza Kapička (46), Petr Klatovský (52) a Tomáš Marek (53); Ludvík Kurečka (60) a David Kukla (61) se probojovali do 1/16 finále; Pavel Braun (75) a Honza Domanský (84) skončili v 1/32 finále a Roman Bílek (91) a Plamen Sokolov (100) skončili v 1/64 finále.

V úvodním mezinárodním závodě se tedy naši neztratili a budeme doufat, že svoje výsledky na srpnovém mistrovství Evropy minimálně obhájí!

Kompletní výsledky: https://www.myrcm.ch/at/wmw/20120420_154734/GP-IC-OR8/index.html

H. K.