Poslední závod seriálu Czech Open se konal v sobotu 16.10. na trati v Horní Jelení. Někteří jezdci do místa konání dorazili již v pátek a věnovali se tréninku na trati, která byla vzorně připravena. Večer se pak v souvislosti s posledním závodem tohoto seriálu sešli u griování prasátka a ti otrlý zůstali u místní karosy navzdor chladnému počasí do ranních hodin. V sobotu v den závodu se na rozpravě sešlo celkem 59 závodníků. Po krátké rozpravě bylo stanoveno pět kvalifikačních skupin po 12 jezdcích. Přesto že je trať v Horním Jelení vcelku dlouhá, bylo někdy jezdců na trati víc než je zdrávo. Jelo se na 3 kvalifikační jízdy, z čehož se započítával jeden nejlepší výsledek. Kvalifikace vyhrál nakonec Lukáš Zeman před Martinem Zvárou a Honzou Kapičkou. Přímý postup do finále si z našeho klubu svým výkonem zajistil ještě Tomáš Kapička (4.), Michal Šindelář (5.), Libor Lukášek (9.), Míra Fedeleš (13.), Michal Michel (14.) a Pavel Braun (16.).

Finálové jízdy začínaly rozjížďkou 1/8. Zde se každé finálové jízdy účastnilo 14 jezdců, z čehož 6 nejlepších postupovalo do vyšší finálové jízdy. Jesltiže při kvalifikacích byla trať místy lehce zahuštěna modely, ve finálových jízdách bylo prvních několik zatáček pro jezdce sázka do loterie. O karamboly nebyla nouze a mnoho závodníků ztratily cenné vteřiny hned po startu. Prostě aut na trati bylo moc. Z osmifinále postoupil z Bohemia Racingu do čtvrtfinále Tomáš Chaloupka a Tomáš Klein. Ve čtvrtfinále se jim však již tolik nevedlo. V semifinále se držel na postupové pozici Pavel Braun, avšak přestože měl vcelku slušný náskok, dokázal v závěru díky sérii několika chyb v posledním kole o postupovou příčku přijít. V podstatě jak přes kopírák se dařilo též Mírovi Fedelešovi a tak oba jezdci zůstaly těsně před finálem. Smolařem byl též Tom Kapička, který měl technické problémy a do finále také nepostoupil. Ve finále se tak objevili tři zástupci našeho klubu a to Honza Kapička, Michal Michel a Michal Šindelář. Celé finále se odehrávalo v poklidném tempu, ihned po startu se vytvořilo pořadí Zeman, Zvára, Šindelář, Domanský a Honza Kapička. Je trochu škoda že trať měla s tratí na začátku závodu velmi málo společného. Během dne se na trati vytvořilo mnoho záludných míst, před některými skoky se začay tvořit vcelku hluboké příkopy, které dokázaly model rozhodit už při nájezdu naskok. Takových míst bylo víc než dost a tak se občas jezdec divil co se to vlastně stalo že má svůj model na střeše.  Jelo se tady opatrně a spíše na jistotu. V závěru však Lukášovi Zemanovi zhasnul motor a o změnu v pořadí nebyla nouze. Vedení se ujal Michal Šindelář, následovaný Martinem Zvárou a Honzou Domanským. Ze čtvrtého místa mocně finišoval Honza Kapička a kolo co kolo se dotahoval na Hoznu Domanského. V závěru se však po drobné chybě zamotal jeho model do jakési ochranné sítě u zatáčky a než ho nahazovač z této "pasti" vymotal byly pracně najeté vteřiny ztraceny. Na prvních třech příčkách se již tedy nic nezměnilo a první příčku si tak odvezl Michal Šindelář.

-pH-

kompletní výsledky

Tolik diskutovaný a mnohými kritizovaný systém mistrovství ČR „B“ dostal další trhlinu. V kategorii 1:8 Buggy, která se ve světě pyšní největší závodní RC kategorií a u nás čítá několik set závodníků, se i přes krásné říjnové počasí sjelo do východočeského Mostu 23 závodníků! Do Mostu se de facto dorazili podívat jen ti závodníci, kteří chtěli využít hezkého počasí nebo si chtěli spravit chuť a touhu po úspěchu v nevydařeném „nadřazeném“ podniku nazvaným MČR „A“. Bohužel právě podřadnost seriálu „B“ nedonutila k účasti téměř žádného závodníka z Moravy. Trať byla od pořadatelů skvěle připravená, ti se dokázali poprat i s deštěm, který na dráhu přišel v průběhu minulého týdne a zvedl nekompromisně hladinu spodní vody nad úroveň povrchu dráhy. Povrch tratě byl hlinitý, avšak díky vlhkosti velmi zrádný a tak nejednomu závodníkovi zamotal při nastavování hlavu.

Jezdci, kteří byli rozděleni do tří skupin, si díky přebytku času, který díky nízké účasti byl, mohli dovolit absolvovat pět kvalifikačních rozjížděk. V těch si nejlépe vedl Lukáš Zeman, z našich členů se do první desítky probojovala hned čtveřice našich závodníků a sice: Michal Šindelář (4.), Tomáš Kapička (6.), Libor Lukášek (8.) a Jiří Dvořák (10.) Hned za první desítkou byli „naskládání“ další naši piloti Míra Fedeleš (11.), Honza Kapička (15.), nový člen Bohemia Racingu Tomáš Fic na 17. pozici, Luboš Krch 18., Tomáš Klein na 19. místě a Libor Nejdl na místě 23. Poslední čtyři jmenovaní museli absolvovat jedinou vypsanou čtvrtfinálovou jízdu, ve které se utkalo devět závodníků, a do dalších bojů postupovala hned šestice jezdců. Našim se však v této jízdě nevedlo – Tomáš Klein neodstartoval, Honza Kapička si vypil kalich hořkosti do dna a pro technickou závadu nepostoupil a Libor Nejdl obsadil poslední nepostupovou příčku. Semifinálové jízdy, však byly v podání našich závodníků. První semifinále vyhrál Tomáš Kapička, s ním se do finále probojovali z jeho semifinále i Michal Šindelář a Jiří Dvořák, pro kterého byla finálová účast premiérovou. Naopak závod v tomto semifinále pro Libora Lukáška a Luboše Krcha skončil. Druhé semifinále nepřineslo do našich řad žádného nového finalistu, jelikož jak Míra Fedeleš, tak Tomáš Fic se mezi prvních pět neprobojovali. Míra po excelentním nástupu neudržel nervy na uzdě a tak pro něho zůstala brána finále uzavřená. Finálová jízda našim nevyšla a obsadili následující pořadí Jiří Dvořák 8. místo, Tomáš Kapička po problémech s neposlušnou tlakovací hadičkou na 9. místě a Michal Šindelář po technických peripetiích s náhradním motorem na místě desátém. Vítězství získal Lukáš Zeman, před Jiřím Márou a Karlem Hájkem. Předposlední říjnový víkend se koná již poslední ze seriálu závodů MČR „B“, který hostí Slavkov u Brna. Tam se zřejmě zrodí unikát, v podobě druhé mistra republiky, který bude pro většinu stejně záhadný, jako když České republice v povolebním patu vládli dva předsedové vlády.

Nedělní závod truggy byl doplněn volným závodem buggy, i tak bohužel účast nebyla nijak oslnivá. Mizérie kategorie truggy po lehkém vzpružení v Šiklově Mlýně opět upadla, jelikož do závodu nastoupila šestice závodníků. Z tohoto počtu byla hned čtveřice našich jezdců a závod byl tak jimi také ovládnut. Kvalifikaci vyhrál Honza Kapička, před Tomášem Kapičkou a Lubošem Krch, čtvrté místo obsadil Jirka Dvořák. Odpolední finálovou jízdu vyhrál Tomáš Kapička, před Honzou Kapičkou, třetí místo vybojoval Jirka Dvořák, Luboš Krch si oproti kvalifikaci pohoršil na páté místo. Volného závodu se účastnili místní závodníci, včetně jednoho člena Bohemia Racingu – Zdeňka Kapičky, který se jako jediný účastnil závodu s elektrou 1:8. I přes dlouho trvající výměnu baterií získal druhé místo.

-HK-

kompletní výsledku buggy
kompletní výsledky truggy

Vzápětí po ukončení posledního závodu seriálu MČR "A" proběhlo slavnostní vyhlášení celkových výsledků. Celé vyhlášení bylo velmi pěkně připraveno včetně světelných efektů, pyro a vše bylo okrášleno přítomností hostesek. Všichni zůčastnění byli též pozváni na slavnostní raut, který zajistil předseda sekce.

Celkovým vítězem se pro rok 2010 stal Martin Bayer a obhájil tak titul z loňského roku. Mezi juniory zvítězil Aleš Bayer a mezi seniory si příčku nejvyšší odvezl Míra Jurenka.

Celkové výsledky jsou k dispozici na stránkách RCAČR

K závěrečnému třetímu podniku seriálu MČR "A" Buggy se sešli jezdci na trati v Horním Jelení. Tato trať se pro letošní sezónu stala často vyhledávanou a kromě tohto podniku se zde jel již závod MČR "B" a dva závody seriálu Czech Open. Většina jezdců tak byla s tratí již velmi dobře seznámena. O titulu mistra republiky nebylo zdaleko rozhodnuto a tak se očekávaly velmi zajímavé souboje na trati. Jediný faktor proti byla předpověď počasí. Ta předpokládala dešť v neděli, tedy v den plánovaných finálových jízd.

Sobotní ranní trénink trval skoro celé dopoledne a trať byla hojně obsazena. Některým jezdcům se podařilo najet i přes 60 kol. V dopoledních hodinách někteří jezdci iniciovali návrh uspořádat závod jako jednodenní, vzhledem k deštivé předpovědi na neděli. To však prý nebylo možné vzhledem k pravidlům MČR "A". Zahajovací rozpravy se zůčastnilo celkem 40 jezdců, což je na letošní ročník vcelku slušná účast. Velké překvapení pro všechny bylo ohlašení 5 rozjížděk na sobotu, což je v rozporu s pravidly. Je otázka proč se tedy nemohl jet závod jako jednodenní, ale to už je asi jedno. Asi by to bylo větší porušení pravidel než přesun nedělní páté rozjížďky na sobotu.

Kvalifikační rozjižďky byly odjety ve čtyřech skupinách po 10 jezdcích. V podstatě od samého úvodu se vedoucí příčky ujal Martin Bayer následovaný svým bratrem Alešem. Třetí příčku si přivlastnil Lukáš Zeman a nejlépe umístený zástupce našeho klubu byl Honza Kapička. Trochu za očekáváním zůstal Michal Šindelář a pohyboval se za první desítkou. Na 17. místě se nakonecu umístil Jirka Dvořák a velmi pěkně jel Míra Fedeleš, který si stále zvyká na nový podvozek Losi.

Nedělní ráno proběhlo dle předpovědi. Jezdci se tedy probudili do vlhkého počasí s mrholením nebo chceteli s deštěm. Letošní sezóna se odehrává v rytmu takovéhoto počasí a tak tím snad nebyl ani nikdo zaskočen. Snad až na pořadatele závodu. Na trati bylo vidět více jezdců než pořadatelů, kteří se snažili uvést trať do regulérního stavu. Když tato jejich činnost vrcholila tak pořadatel závod ukončil z důvodu nesjízdnosti tratě.

MČR "A" byl od začátku letošní sezóny koncipován jako prestižní seriál nejvyšší kategorie v ČR, který čítá celkem tři podniky. Bohužel první závod ve Slavkově byl předčasně ukončen pro nepřízeň počasí, ale pořadatelé do poslední chvíle bojovali s nepřízní osudu, využili všechny technické prostředky jako čerpadla a piliny pro zprovoznění tratě. Klobouk dolu za jejich snahu. V podstatě přes kopírák probíhal druhý závod ve Skřipově, kde jsou místní často zkoušeni deštivým počasím a tak mají i svou trať k tomuto přizpůsobenu. Nakonec se ukázalo že jako jediní zvládli boj s živlem a Skřipovský závod byl nakonec jediný dokončený závod seriálu MČR "A". V Horním Jelení se naplnilo příslový do třetice všeho dobrého i zlého a závod opět narušil déšť. Faktem je že v letošní sezóně to byl již minimálně třetí závod který se v kategorii Buggy na této trati nedojel a tak by člověk čekal že i zde budou místní pořadatelé na tento živel připraveni. Opak se ukázal pravdou a přestože se v Horním Jelení jel např. Czech Open za horšího počasí, tentokrát se závod ukončil. To celé zvedlo emoce některých účastníků a tak bohužel celý víkend skončil výměnou názorů v depu místo regulérním soubojem na trati. Škoda ....

-pH-

 výsledky závodu

První říjnový víkend se koná v Mostě další kolo závodů MČR B kategorie Buggy a MČR Truggy, tentokrát na trati v Mostě. Přihlásit se je možno na stránkách RCAČR.

Další ze závodů seriálu Czech Open se konal v sobotu 18.9. na trati v Mladé Boleslavi. Na startu se sešlo 50 jezdců. Počasí závodům přálo a tak nic nebránilo pěknému pojěždění a hezké podívané pro diváky. Několik fotek je k vidění níže, výsledky závodu jsou zde.

-pH-

Úvodem jen mírné obecné informace. Je mi 29 let, druhým rokem závodím s RC modely, loni to byly elektrické offroad modely v měřítku 1:8 letos jsem začal jezdit se spalovací buggy 1:8. Tento report bude subjektivní náhled někoho, kdo se považuje za začátečníka v dané kategorii, na větší zahraniční závod. Pokud aktivně závodíte, berte ho jen jako report, pokud o závodění uvažujete, berte ho jako mírnou ukázku toho, co vás taky může potkat a jak to na vás může působit.
    Na začátku září vzniknula šílená idea, že pojedeme na závody na Kypr, do této doby jsem nikdy nebyl na závodech dál než v Bratislavě a šílená idea spojit závody a dovolenou u moře se celkem rychle stala ne tak šílenou, ale spíš hodně lákavou. Na(ne)štěstí to z více různých důvodu nevyšlo a jeden z těch hlavních důvodů bylo překrytí termínu závodů na Kypru se závodem Robitronic Worlds u mnohem bližšího Frakfurtu. Už jsem byl na závody v zahraničí dlouho zvědavý a tak jsem se přihlásil a nechal klub, ať za mě zaplatí startovné.
    Tolik úvod. V Čechách jsem ochotný jet na závod bez mechanika, všichni se znají a nikdy jsem neměl problém, že by mi někdo do auta nenatankoval. Ovšem do ciziny, kam jsem věděl, že jedou tři další Češi, jedou dohromady asi sedm aut a rozhodně na mě nebudou mít čas, jsem se bez mechanika neodvážil. Pokud nemáte kamaráda, který má stejnou úchylku jako vy, přeji hodně štěstí. Přeci jen vysvětlit někomu, že jet na víkend někam do háje, spát ve stanu, celý den poslouchat rámus z nitro motorů je naprosto skvělý nápad, není úplně jednoduché. Já naštěstí kamaráda s úchylkou mám a nápad jet se tam podívat téměř s nadšením (příště si to rozmyslí).
    Takže mechanika máme, už jen sbalit stan, altán, megabox se vším dvě auta, matraci, spacáky, tunu pití a jídla (jídlo bylo naprosto zbytečné, o tom později), oblečení do sucha, deště, bahna, sněhu, prostě připravit se na všechno, galon nitra, asi pět sad gum, hromadu ramen pro buggy, zdroj, nabíječku, najít startbox, tohle všechno nasázet do kombíka a vyrazit do Německa. Cesta byla v pohodě, dálnice na Plzeň je bez problému a no limit dálnice v Německu jsou kapitola sama pro sebe.
    Přijeli jsme ve dvě ráno, na parkovišti byly dva obytné vozy, které znám ze Slavkova a jinak nikdo. Trošku jsme se báli, že tam už ve čtvrtek v noci bude víc lidí, ale očividně jen Češi potřebují dorazit s předstihem. Takže jsme rozbalili stan, vyklidili auto a jeden do stanu a druhý do auta šli spát. V osm ráno po probuzení na parkovišti přibyly dva karavany Bohemia Racing a bylo načase jít obhlédnout dráhu.
    Už na první pohled bylo jasné, že tohle je trošku jiná dráha, než na kterou jsme zvyklí od nás. Dřevěná věž, která vypadá spíš jako něčí úzká chata, kolem dráhy pevný plot, betonové okraje kolem odvodňovacích kanálů, kanálky pro odvedení vody kolem celé dráhy, depo komplet pokryté koberci. Hlína uválcovaná, na dráze nevidíme jediný kamínek, skoky jsou přikryté koberci, kterým se anglicky říká astroturf a známe je z tenisových umělých hřišť a z dráhy ve Sv Juri.
    Po mírném chaosu s přeparkováním karavanů, natažením elektřiny z 150m vzdálené zásuvky ( v depech není elektřina, je tam přistavený velký generátor, nicméně napojit na něj karavany nám nedovolili), rozestavěním depa a podobně jsme byli nažhavení na jezdění.
    Ve dvě se otevřel přístup na dráhu a na tabuli se objevily papíry, kam se každý mohl připsat, pro organizovaný trénink. Začínalo se ve dvě s dvěma skupinami buggy, jednou skupinou truggy a jednou e-buggy skupinou. Pořadatel rozfungoval reproduktory a po skupinách nás začal pouštět na dráhu. Naštěstí se našlo pár zvědavců, kteří šli nasazovat, a moje první zkoumání dráhy mohlo začít. První jízda jasně ukázala, že tohle bude úplně jiné ježdění. Jsem z Čech zvyklý, že povrchy jsou rozbité, buggy poskakuje a více skoků za sebou, které je třeba opravdu přesně skákat znám jen z Bukovska a samozřejmě Slavkova. Tady to byla úplně jiná káva, naprosto rovná dráha byla bez hrbolku, skokové sekvence byly dvě. Vzadu je sedm malých hrbů, které se je potřeba opravdu přesně naučit, protože špatné projetí stojí čas, nebo znamená chybu, která stojí ještě více času. Nejlepší varianta byla skočit dva, pak zatáhnout, skočit tři a ve vzduchu srovnat auto tak, aby poslední dva skočilo bez plynu, protože okamžitě následovala 180ti stupňová zatáčka. S elektrou to šlo jinak. Tady si dovolím citovat Martina Bayera: „Nahoře to rovnou rozčadíš, skočíš ty první tři, pak v pohodě dvě a pak už to přehoupneš.“ Fakt je, že s elektrou to šlo… pokusy typu skočit dvě a pak jich skočit všech pět se v e-kategorii děly celou dobu a občas se to i povedlo, jenže když se to nepovedlo, tak jste zabili nasazovače za touhle sekcí, což nebylo úplně ideální.
    Další skákavá sekce následovala zhruba uprostřed dráhy, okolo velkého skoku, kterému nikdo neřekl jinak než „prdel“, 180ti stupňová zatáčka, tři mikroskoky, obrovský dvojskok, další tři mikroskoky a díra, která vypadala jako obrácený skok. Zde se dalo zkoušet úplně všechno, mě osobně vyhovovalo skočit první tři skoky v kuse. Velký dvojskok se nedal skočit jinak než dopadnout, co nejpřesněji na doskok a pak skočit dva malé a ze třetího dopadnout do dírky, ze které pomalu vyskočit. Opět následovala 180ti stupňová zatáčka. Agresivní styl skočit za dvojsklem všechny malé rovnou do díry byl schopný pravidelně skákat jen Joseph Quagraine s jeho The Car.
    Páteční tréningy byly vždy deset minut, celkově jsem jich napočítal kolem deseti a končilo se téměř za tmy. Už tady bylo jasné, že organizace závodu bude trošku jiná než na co jsem zvyklý z Čech. Časové výměny byly přesné, další skupina byla připravená dostatečně předem a všichni se snažili využít daného času na maximum.  Večer jsme pošroubovali a v normální hodinu šli spát.

Sobota

V sobotu nás ráno přivítalo hodně postavených stanů v depu, jezdily další a další závodníci a před svítáním mírně sprchlo, protože trať byla navlhlá. Rozprava v němčině nám nic nedala, v angličtině jsme se dozvěděli, že rozhodčí je pes a že ve skupině bude 15lidi. Nakonec se na start postavilo 68buggyn, 25truggyn a 12 e-buggyn. To bylo celkem překvapivé, čekalo se téměř dvojnásobné množství lidí, nicméně já jsem byl ten poslední, komu by vadilo, že bude jezdit až do zbláznění. Nakonec se jelo 6 kvalifikačních jízd po 5ti minutách. Elektry jely tři deseti minutové finále a spalovací modely měly tradiční rozjezdy podle umístění. Z Čechů si celkem podle očekávání vedl nejlépe Martin Bayer (4), v Buggy byli po kvalifikacích rovnou v semi-finále ještě oba bratři Kapičkové Tomáš (6), Honza (14) a Jirka Mára (16). Ostatní byli rovnoměrně rozprostření po startovním poli, které jsem hrdě uzavíral já na 60tém místě. V truggy si Martin Bayer vyjel pole position a E-buggy taktéž.
    Po konci kvalifikací, jsme si mohli podle pořadníku vyzkoušet dvě, tři kola s The Car. Vzhledem k tomu, jaký je v poslední době o tomto modelu mediální poprask – pokud se o něčem takovém v RC sportu dá mluvit, byla tato možnost celkem vítaná.  Subjektivně můžu říci, že skvěle zatáčelo (což proti mému začátečnicky nastavenému Mugenu asi všechno) a pod plynem bylo krásně poslušné. Co bylo hlavní a shodli jsme se na tom všichni, bylo to, že motor v The Car opravdu luxusně jel. Nicméně to asi nemá s podvozkem nic společného. Zároveň se okamžitě rozjela The Manie. Takže byla k vidění The Konev, The Toilet… všechno bylo The. Názory zkušenější části osazenstva na The Car byly (a jsou) značně skeptické, nicméně až produkce a realita ukáže jak na tom The Car opravdu je.
    Večer po kvalifikacích, jsem se cítil asi tak vyježděný, jako za dva víkendy v Čechách, měl jsem za sebou přes hodinu a půl jezdění v IC i elektro buggy a v osum hodin už neměl sílu na nic. Kyosho Kapička team statečně šrouboval všech pět aut, Slavkov Losi team byl v pohodě, duo otce a syna Márů podle mě mělo někde v karavanu asi osum xb808, které všechny složili, protože ty šroubovali celý den a nejspíš i noc. Já jsem věděl, že neděle a cesta domů bude extrémně náročná a v deset spokojeně usnul.
    Nedělní ráno začalo elektrami, aby trať po ranní rose dostaly do stavu, ve kterém se budou jezdit poslední kola kvalifikací. Já jsem se trápil s uchycením motoru na elektře, který ne a ne utáhnout tak, aby se nepovoloval. Nicméně po kvalifikacích jsem byl 6ty před Zdeňkem Kapičkou a kvalifikační boje slibovaly, že finálovky budou mezi námi dvěma značně zajímavé.
    Finálovky začali osmifinálemi. V buggy jsem startoval ve svojí ze sedmého místa a musel jsem dojet nejhůře čtvrtý pro postup. Vzhledem k realistickému odhadu, že nejvíc na co na tomto závodu mám, by byl postup do čtvrtfinále, jsem se na osmifinále neskutečně těšil. Start byl hladký a jak je mým zvykem na konci prvního kola, jsem byl na špici, v druhém kole mě někdo sestřelil a od třetího kola dále jsem doháněl celé startovní pole někde zezadu. Trať se v tuto chvíli dostala do stavu, kde na kompletně celé dráze mimo koberce byl blue groove a úplně všichni na závodech neustále řešili, která kola budou fungovat. Já jsem s elektrou zjistil, že nejlépe mi fungují totální slicky, které jsem dostal s mugenem a někdo je očividně strojově vybrousil z proline bow-tie. Nicméně na IC kategorii jsem se neodvážil. Nakonec po ukrutném boji po posledním tankování jsem dokázal ze šestého místa předjet i pátého a čtvrtého a postoupit. Pro mě to byl zatím vrchol závodění (osmifinále na ROC Worlds je trošku jinak obsazené než ty závody, na které jsem zvyklý z Čech) a z věže jsem slézal s klepajícími se rukama, propoceným tričkem a úsměvem na tváři. Ve čtvrt finále jsem startoval z posledního místa, před startem jsem nenastartoval a než mi mechanici vyměnili svíčku, měli všichni kolo náskok a pro mě šance na postup zmizela, takže jsem se 20 minut jen bavil, snažil se nikoho neblokovat a na bluegroove zkoušel driftovat. Upřímně netuším, na kterém místě jsem dojel a celkově se umístil, nicméně o to na těchto závodech opravdu nešlo.
    Semi finále bylo pro naše barvy smolné, Tomáš Kapička zlomil rameno a Jirkovi Márovi chcípal motor. Do finále postoupil Honza Kapička ze sedmého místa a Martin Bayer, který se v semi-finále opravdu hezky tahal s Josephem Quagrainem a jeho The Car. Finálovku jsem nasazoval a měl to z první ruky. Pravda, trošku překvapilo, že finále začalo bez nasazovače na jedné pozici. První kolo o 15ti buggynách se bez kontaktu neobejde, v mojí zatáčce skončily na zádech čtyři auta a hned v další (kde nebyl nasazovač) další tři, kteří než jsem se tam dostal, ztratili aspoň deset vteřin. Musím se zmínit o nasazovačích, vzhledem k tomu, že na takhle velkém závodu je ráno nastavený systém a skupiny posílá na trať podle jasně daného rozvrhu, není možné mít x minutové prostoje a honit nasazovače, takže ředitel závodu vyzval daného provinilce jednou dvakrát, pak ho vystřídal za někoho dalšího (bylo 15jezdců a 10 nasazovačů) a předpokládám, že nějak potrestal, nicméně to fungovalo skvěle a skoro vždy to bylo včas. To jak nasazovači nasazovali je úplně jiná story, židličku, cigárko, pivko a auta nasazovat zásadně nohou. Připadal jsem si s ostatními čechy, když jsem sprintem vyrážel k otočenému autu, jako exot. Zajímavé, že tohle se nepostihovalo, ale když jste se obrátili ve středu dráhy u profi nasazovače, který jen než se zvednul ze židle tak jste dostali čtvrt kola, tak vás to stálo minimálně pozici, spíš tři.
    Ve finále buggyn smolně nedojel Martin Bayer, který měl problémy s elektronikou u buggy a za nás se nejlépe umístil Honza Kapička na sedmém místě, které znamená mimo jiné nabídku na The Contract. Boje o přední pozice byly velmi zajímavé, protože předních pět jezdců jezdí na úrovni, na které v Čechách jezdí jen jeden. Zhruba v polovině 45min finálovky mírně zapršelo a mokrý bluegroove z nagumované gumy se změnil v luxusní driftovací plac. Někteří jezdci se s tím vyrovnali celkem špatně, jiní velmi dobře a to co předvádělo například The Car nebo Honzovo Kyosho by přinutilo Tokijského Drift kinga odevzdat skyline a jít se zahrabat.


Celkově pořadí:
Alex Hardth
Joseph Quagraine
Maximilian Cords

V elektrách jsem nedojel ani jednu finálovku, protože ten motor tam prostě nedržel a neustále se povoloval. Každopádně elektrická kategorie byla nádherná díky extrémním skokům, které předváděl Martin Bayer na začátku každé jízdy, než si ruce zvykly, že se před skoky nesmí tak tahat a Zdeňka Kapičky, kterého to prostě bavilo. Nakonec Martin Vyhrál a Zdeněk byl ke svému údivu čtvrtý, já devátý.

Martin Bayer
Stefan Petrich
Frank Gerhard

V kategorii truggy, měl Tomáš kapička smůlu na motor, díky kterému nepostoupil do finále a Martin Bayer zničil tlumič, dvě kola jel bez zadního tlumiče a po jeho výměně ještě stihnul dohnat postupové místo.  Martin mimochodem v neděli ve dvě vylezl na věž a slezl z ní asi v půl sedmé večer. Do finále truggy se probojoval ještě Honza Kapička. Ve finále Martin vyhrál stylem start-cíl po mírné pomoci elektroniky druhého nejlepšího jezdce a Honza zničil diferenciál a po výměně půlky auta dojel na dvanáctém místě.

Martin Bayer
Stefan Petrich
Maximilian Cords

Vysledky jsou na https://www.robitronic.com/files/rennergebnisse/ROC%202010%20Worlds.pdf

-JH-

V sobotu 4.9.2010 byl na programu osmý závod seriálu Czech open, který se jel letos již podruhé na dráze v Nepomuku. Dráha byla dobře připravená a i letos „nevyspitatelné“ počasí vypadalo slibně. Bohužel jsme se museli obejít bez obvyklého rozhodčího Jaromíra Valáška, takže se jeho funkce zhostil „hodnější“ pan Pála. Do závodu se přihlásilo průměrných 42 jezdců a po krátké rozpravě už tedy nic nebránilo startu kvalifikačních jízd.

V kvalifikacích si nejlépe vedl náš Michal Šindelář, druhý skončil Lukáš Zeman a třetí byl Štěpán Šilhavý. Čtvrtý dojel kvalifikaci Honza Bílek, devátý Libor Lukášek, třináctý Michal Michel, dvacátý první Míra Fedeleš, který jel netradičně s modelem Team Losi, 28., 29., a 30. byli Radek Schutz, Tomáš Klein a Honza Hujer. Po kvalifikacích následovala tradiční polední pauza, na které chyběl pouze stánek s domácími klobásami, na který jsme byli dříve zvyklí. Po obědové pauze následovali nižší finále ze kterých se do semifinále A probojoval Míra Fedeleš. V semifinále B skončil vinou závady Honza Bílek, který na otázku Co se stalo? odpověděl: povolily se mi Loctitem zalepený šrouby na motoru. Semíčko B nakonec s přehledem vyhrál Lukáš Zeman. Semifinále A už tak jednoznačné nebylo – bylo opravdu vyrovnané (2-8 jezdec skončili v pouhých 34 vteřinách), ale nakonec ho vyhrál náš Michal Šindelář, druhý byl díky dobrému startu Michal Michel (oba buggy Kyosho, poháněné skvělými motory RB) a od nás ještě postoupil pátý Libor Lukášek. Samotné finále bylo v režii 2 jezdců – Lukáš Zemana a Michala Šindeláře, který nakonec bohužel prohrál o přibližně pět vteřin, i když se z modelu Losi Zemana ozývaly posledních pět minut hruško-zubo-chrupoidní zvuky. První tedy skončil Lukáš Zeman, druhý byl náš Michal Šindelář a třetí dojel také z Bohemia racing Libor Lukášek, který zároveň vyhrál juniory. Celý den se povedl, dokonce i počasí vydrželo, trať byla sice při finále i přes snahu pořadatelů již rozbitá, ale pro všechny stejná.

-MM-
 

Třetí a zároveň poslední závod seriálu Mistrovství České republiky A se koná o víkendu 25.-26.9. na trati v Horním Jelení. Titul Mistra republiky je před posledním závodem stále nejistý a na jeho zisk si brousí zuby hned několik jezdců. Závod tak bude velmi napínavý a doufejme že emoce nepoznamenají důstojný průběh této sezóny. Přihlásit se na závod je možno na stránkách RCAČR. 

Ve dnech 11.-12.9. se jede v Německém Bischofsheimu každoroční populární závod ROC Worlds. Náš klub zde zastupují Honza, Tom a Zdeněk Kapičkovi, Jiří Humpolec a Libor Lukášek. Dále Českou republiku reprezentují Martin Bayer, Jiří Mára, David Kukla, Karel Hájek a Honza Domanský. Jejich výledky máte možnost sledovat na stránkách závodu zde.