Dalším dnem pokračovalo dnes mistrovství Evropy v Německém Sandu. Bohužel ranní probuzení znamenalo pro celé startovní pole nepříjemné překvapení v podobě propršené noci a pokračujícího deště i v čase startu první kvalifikační skupiny. Ta startovala v 8.00 a rozjela tak již opravdu naostro boje o evropský titul.

První kolo bylo díky počasí a velmi rozbahněné dráze ve znamení technických závad, což dokazuje i výsledková listina tohoto kvalifikačního kola, která obsahuje pouze 155 jmen z celkových 180 účastníků. Problémy se bohužel nevyhly ani české výpravě a to konkrétně Martinovi i Alešovi Bayerovi, Jirkovi Márovi. Nejlépe si s mokrou dráhou a deštěm dokázal poradit Angličan Simon Willets. V průběhu dopoledne se počasí umoudřilo a déšť ustal. Dráha byla upravena a pokryta pilinami. Druhé kolo se tak jelo sice na mokré a rozbahněné trati, avšak již bez účasti deště. I tak časy se zdaleka neblížily časům ze včerejších tréninků. Lépe se již dařilo i našim reprezentantům. Celému druhému kolu dominoval francouzský pilot Jerome Aigon, který svým časem leckoho zaskočil a vyhrál dalo by se říct rozdílem třídy. Podobně dokázal ovládnout výsledkovou listinu i v kole třetím, kterému již asistovalo slunce a trať dokonce občas i zaprášila.

Z našich zástupců se opět nejlépe dařilo Martinovi Bayerovi, který drží po třech kvalifikačních kolech 7. místo. Bohužel jeho výkon nikdo nedokázal napodobit a tak další česká jména v první padesátce nenaleznete. Současné příčku jsou následující: Jirka Mára 56., Tomáš Kapička 63., Petr Klatovský 86., Tomáš Marek 104., Aleš Bayer 109., Honza Kapička 115., Ludvík Kurečka 125., David Kukla 152., Honza Domanský 168., Pavel Braun 173.

Bohužel předpověď neni na další dny o moc příznivější, ale všichni závodníci doufají v lepší zítřky. Doufejme že se to týká i našich.

Celkové výsledky

Třetí den na mistrovství evropy, byl ve znamení měřených tréninků. Tréninky se jely stylem 5+5 minut, přičemž druhých pět minut se počítalo do výsledků, ze kterých se následně tvořili skupiny pro kvalifikační jízdy. Z našich se tradičně nejlépe dařilo Martinovi Bayerovi, který první středeční trénink vyhrál a v druhém byl „až“ třetí. Dobře zajel také Jirka Mára, který byl 30. Druhý středeční trénink vyhrál David Ronnefalk, který zajel o 1,5 sekundy rychlejší čas než Martin Bayer v předchozí jízdě. Ovšem i přesto byl Martin po tréninkách první a zaslouženě zítra odstartuje v první skupině. Druhý nakonec skončil David Ronnefalk a třetí Borja Hernandez. I přesto, že druhý trénink nedokončil, skončil Jirka Mára na slušném 45. místě. Ve druhém tréninku naopak dobře zajel Aleš Bayer, a celkově skončil na 55. místě. Zbylí čeští zástupci skončili následovně: Petr Kaltovský 80., Tomáš Kapička 91., Ludvík Kurečka 107., Tomáš Marek 118., Michal Šindelář 125., Honza Kapička 139., David Kukal 149., Honza Domanský 164., Pavel Braun 171.

Po skončení měřených tréninků byl v plánu zahajovací ceremoniál, na kterém byli představeni všichni účastníci závodu. Následovaly dvouminutové kontrolní jízdy, již v kvalifikačních skupinách. V průběhu celého dne bylo velmi přijatelné počasí, ovšem po dojetí všech jízd se nad Sandem zatáhla obloha a na dráhu se snesla průtrž mračen a předpověď není o moc lepší.

Za slunného počasí se rozjelo Mistrovství Evropy A IC 1:8 na plné obrátky. Úderem deváté hodiny vyrazila na trať první tréninková skupina. Každý jezdec absolvoval dva tréninky, první na 10 minut a druhý na 15 minut. Většina pilotů absolvovala již jarní Warm Up takže na trať vyrážely modely již se základním setupem pro tuto trať. Ta doznala oproti jaru drobných změn. Přibyla třetí vydlážděná zatáčka ve vrchní části trati, betonové obrubníky na vnitřku některých zatáček a další drobné změny které budou snad k lepšímu.Celé startovní pole tak dnešní den trávilo hlavně šroubováním buggyn, testování gum, prostě hledání optimálního nastavení pro kvalifikační a finálové jízdy.

Zatím z celého startovního pole čítající 180 jezdců z 18 zemí jsou nejrychlejšími Daniel Reckward, Yanick Aigoin a Robert Battle. Na čtvrtém místě je Martin Bayer. I když Martin není držitelem nejrychlejšího kola, zajíždí velmi rychlé a vyrovnané časy.

Doufejme že počasí vydrží a tak jako Martinovi se vrámci možností bude dařit i našim dalším reprezentantům.

Výsledky zde

-pH-

První srpnový den znamenal i úvodní den Mistrovství evropy A v Německém Sandu. Během pondělí se u dráhy sešla velká vetšina přihlášených jezdců, kteří absolvovali úvodní registracu, část se zabydlela v přilehlém kempu a všichni se připravovali na úterní tréninkové jízdy.

Mistrovství evropy kategorie 1:8 IC Buggy je za dveřmi. Již v úterý se na dráze v nedalekém Německém Sandu roztočí první motory a celý podnik bude zahájen tréninky. Ostatní následuje dle rozpisu:

Pondělí
technické přejímky a registrace

Úterý
09:00 - 12:30 měřený trénink 1 / 10 min
12:45 - 17:50 měřený trénink 2 / 15 min
 

Středa
08:00 - 11:20 měřený trénink 3 / 10 min
12:00 - 15:20 měřený trénink 4 / 10 min

Čtvrtek
08:00 – 11:15 kvalifikace 1 / 5 min
11:30 – 14:45  kvalifikace 2 / 5 min
15:00 – 18:15 kvalifikace 3 / 5 min

Pátek
08:00 – 11:15  kvalifikace 4 / 5 min
11:30 – 14:45  kvalifikace 5 / 5 min
15:20 – 19:55 finále až 128B / 15 min 

Sobota
08:00 - 11:15 finále 1/64A - 1/8B / 20 min
11:20, 11:45 finále 1/4 A & B / 20 min
12:10, 12:25 trénink semifinalisté A & B
12:40, 13:15 semifinále A & B / 20 min
14:30 - 14:50 finále 40+ / 20 min
15:30 - 16:15 finále / 45 min

kompletní informace a livetiming na stránkách pořdatele www.euroa2011.mscsand.de

Ve dnech 16. – 17. července se na dráze v Horním Jelení konal dvoudenní závod seriálu Czech Open. Dvoudenní závod o prázdninách má v seriálu již tradici. I přes to, že některým účastníkům dvoudenní závody nevyhovují a termín je v době dovolených přihlásilo se do závodu 39 jezdců. Tento dvoudenní závod se koná každoročně na dráze v Horním Jelení. Areál závodiště byl pro závodníky otevřený již v pátek a tak bylo možné zúčastnit se volných tréninkových jízd. Pro všechny účastníky byl opět připraven bufet v autobusu, který je neodmyslitelnou součástí závodiště v Horním Jelení. Dráha od minulých závodů nedostala žádných změn a tak měla většina jezdců už letos notně natrénováno. 

Pro ty co přijeli do Jelení i závodit byla v sobotu trať otevřená pro závod. Začínalo se volnými tréninky, které začaly v 8:00 hodin ráno a v 10:00 hodin skončily. Po krátké rozpravě se roztočil kolotoč kvalifikačních jízd. Neobvykle bylo vypsáno 6 kvalifikačních jízd o délce 6 min. Započítávali se tři nejlepší. Jednotlivé kvalifikační výsledky se ovšem nebodovali, tak jak jsme zvyklí, ale sčítaly počty kol a dosažené časy. Tady sváděla neúprosné boje o TQ čtveřice Jirka Mára, Lukáš Zeman a naši zástupci bratři Kapičkové. Této čtveřici se podařilo jako jediným překonat hranici osmi kol ve všech jízdách. Ve 3 z 6 kvalifikací byl nakonec nejrychlejší Lukáš Zeman, který tak získal TQ, před druhým Jirkou Márou, třetím Honzou Kapičkou a čtvrtým Tomášem Kapičkou. Dalo se očekávat, že tato čtveřice si to rozdá ve finále v boji o místa na bedně. Večer byl opět připraven autobus pro ty, kteří si rádi dají na noc sklenku něčeho ostřejšího, ovšem všeho s mírou samozřejmě!

V neděli se začínalo jednou osmifinálovou jízdou, ze které nepostupoval pouze jeden závodník. Následovaly dvě čtvrtfinálové jízdy, které se již jely na dvacet minut. Z těch postoupili naši jezdci do semifinále, a to konkrétně Honza Horáček a Michal Michel. Všechny finálové jízdy se jely s 12 jezdci. Na programu ještě zbývala dvě semifinále na 30 minut, ze kterých bez větších problémů postoupili i první čtyři jezdci z kvalifikace do hlavního finále. I přesto, že Jirkovi i Honzovi zhasl motor po tankování, nemělo to nikterak zásadní vliv na jejich výsledek. Náš Tomáš Kapička měl větší problémy, ale i s těmi se nakonec dokázal na trati poprat. Nejdříve musel dohánět dvouminutovou ztrátu, kterou způsobila vypadlá poloosa a následně mu zhasl motor. Tomáš nakonec postoupil s přehledem ze čtvrtého místa a do finále startoval až z desáté pozice. Po velmi napínavém souboji s Mírou Fedelešem postoupil do hlavního finále i další zástupce Bohemia Racing Michal Michel, který si v neděli pořádně zajezdil. Absolvoval čtvrtfinále, semifinále i hlavní finále. Pohár hořkosti si do dna vypil náš Honza Horáček, který se v semifinále propracoval až na postupovou příčku, ovšem 7 minut před koncem mu zhasl motor a bylo po nadějích. Finálová jízda byla vypsaná na 40 minut. V hlavním finále určovala tempo vedoucí trojice ve složení Zeman, Mára, Honza Kapička. Následně si dvojice Zeman, Mára vypravovala menší náskok a bojovali pouze mezi sebou. Ovšem cca 15 minut před koncem 40 minutového finále musel Jiří Mára z technických důvodů odstoupit a chvíli po něm i Honza Kapička. Pro vítězství si tak bez větších problémů dojel Lukáš Zeman před druhým Tomášem Kapičkou a třetím Honzou Zámišem. Honza se nakonec na dráhu vrátil, ale do bojů o pódiové pozice nezasáhl a obsadil 10. místo.

V sobotu večer jsme si měli možnost prohlédnou historický model Kyosho MP5 Jirky Novotného se kterým dříve závodil. Jirka se po dlouhých letech vrací zpět na závodní okruhy. Tady startoval s modelem Kyosho MP9.

Tento závod byl posledním oficiálním představením některých našich reprezentantů, kteří se zúčastní na začátku srpna ME v Německém Sandu. 

Kompletní výsledky jsou k vidění zde

- ZK - 

Za dva týdny bude v plném proudu Mistrovství Evropy A kategorie 1:8 IC v nedalekém Německém Sandu. Pořadatel zveřejnil prozatimní rozpis tréninkových skupin. Rozpis je na stránkách pořadatele www.euroa2011.mscsand.de nebo ke stažení zde.

Letošní rok je oproti loňskému zatím pozitivně naladěn RC závodění, protože minimálně prší. Zároveň ani extrémní vedro zatím nepoznamenalo závody svojí nepřízní. Tento víkend na dráze slovenského DritRacing teamu ve Sv Juru, sice nepršelo, ale teplota byla tropická. Díky oblibě v elektrických modelech, která bohužel Čechy stále nepotkala, jsme se vypravili z Prahy v počtu šesti závodníků si tichou kategorii zajezdit na závod Mistrovství Slovenska.

Díky termínu po začátku prázdnin byla očekávaná minimální účast, což nás nemohlo odradit. Nakonec to nebylo až tak tragické, dvě skupiny E-Truggy a IC-buggy, jedna skupina E-buggy, IC truggy se tentokrát nesešly v dostatečném počtu. Ranní volný tréning jsme pro změnu naprosto nestihli, díky tour de bar v Bratislavském centru předchozího večera. Nicméně nevadilo, po zaregistrování, rozpravě a společenskému oběhnutí všech stanů a pozdravení se se známými tvářemi, začaly kvalifikace. Toto je mimochodem něco, co pro mne dělá tyto závody speciálními. Potřást si rukou s lidmi, které znám, nebo s novými, které ještě neznám.

Vedro už ráno dalo vědět, že přes den bude peklo a organizátoři mimo plné ledničky připravili polévání větší části dráhy a zásobu tekoucí vody pro osvěžení. Dráha bohužel stíhala rychle schnout a všudypřítomný prach se záhy znovu objevil. Kvalifikace probíhaly ve svižném tempu, Mistrovský závod nemá tři kvalifikace, jako jsme ze Slovenska zvyklí, ale čtyři, takže bylo potřeba nastavený čas dohnat. Což se povedlo velmi dobře a Peter Somík dokázal ze svého skleníčku pod tribunou dirigovat celý závod dostatečně svižně.

Tradiční objednaní nasazovači pro ty, kteří si chtěli připlatit, dělali z nesnesitelného vedra vcelku snesitelný závod. Ti z nás, kteří jeli dvě kategorie, to nutně potřebovali a i tak byla rychlost střídání skupin značná. V elektro buggy kategorii si TQ bez problémů vyjel Jiří Humpolec, druhý byl po dlouhé době jedoucí Radek Schutz a z třetího místa stále víc a víc hrozící Jan Valaštiak. Elektro truggy měla dvě kategorie, díky čtyřem Pražákům bylo možné vidět i e-revo v akci a v kvalifikaci si bylo nutné vyjet účast v A finále. V IC buggy bylo jasně vidět, že nitro motorům nedělá vedro dobře a nejeden model se nesl do depa se zhasnutým motorem. Po dvacetiminutovém semifinále, které bylo v podobném duchu zhasínání se do finále na první tři pozice dostali Vít Kubánek, Ernest Tamáš a Igor Krivek. Elektrické potíže byly minimalizovány na uvolněný pastorek, ale žádný spálený regulátor nebo podobnou kratochvíli jsem nezaznamenal. Bod pro střídavé motory.

Před finálovkami se dalo říci, že modely jsou naladěny, bylo potřeba značně zhustit oleje v modelech díky vedru a zároveň dráha postupně začínala být víc a víc rozbitá. Největší problém byla naprosto nevypočitatelná rovinka, kde se občas pod plným plynem model rozhodnul přeletět na střechu a nekontrolovaně letět vstříc možné smrti a ztraceným sekundám. Jezdci se naštěstí naučili na tribuně křičet „bacha na rovince!!!“ nebo něco podobného a fatálním kolizím se tak předešlo.

Elektro truggy skoro již tradičně byla klasický masakr, ale Pavel Ryšavý s Romanem Hradeckým dokázali předvádět každou finálovku skvělé závodění v rozmezí jedné až dvou sekund s hodně předjížděním. A finále nakonec vyhrál Roman Hradecký před Pavlem Ryšavým a domácím Michalem Skubákem. B finále bylo posíleno o jezdce z A finále, pro lepší si zazávodění a rovnoměrnější rozložení nasazování. Nakonec ho vyhrál Matůš Omelka.

E-buggy slibovala slušnou podívanou, časy prvních čtyř byly velmi vyrovnané. Bohužel pouze jedna skupina neumožnila rozdělení na dvě skupiny podle výkonosti a tím pádem první předjíždění o kolo nastalo už kolem čtvrtého kola a bohužel se pomalejší jezdci rozhodli, že je třeba závodit s čímkoliv co se přiblíží a do konečných výsledků dost zasahovali. Pořadí na čele se tedy dost měnilo, ale druhou a třetí finálovku vyhrál po zaslouženém boji Jan Valaščiak a dojel si tak pro zlato. Druhé místo patřilo Jiřímu Humpolcovi a v poklidu za nimi jedoucí Radek Schutz získal bronz.

Ic buggy půlhodinová finálovka byla poměrně slušnou fraškou. Kdyby na tomto závodu byl systém runnerů a ne běhajících mechaniků, asi by umřeli vyčerpáním. Snad všechny modely zhasnuly. Mě zhasnul motor hned na startu a potom asi v pátém kole. Jenže jak zhasínaly motory i všem ostatním, vůbec nebylo jisté, kdo kde skončí. Vít Kubánek si jel pro vítězství stylem start-cíl, motor mu zhasnul až v posledním kole, ovšem tři kola náskoku bez problémů stačily. Pro méně zkušeného jezdce je skvělou příležitostí chytit se prvního jezce, který už jede „na jistotu“ a svést se v závěsu. Myslím, že posledních pár kol, kdy jsem se takhle za Víťou svezl mne do budoucna určitě zrychlilo. Nutno dodat, že dvojskok těsně před smyčkou i s naprosto splašeným motorem prostě nejde přeskočit až do zatáčky. V posledních kolech druhý jedoucí Rolant Feketevizi po zhasnutí motoru přepustil na druhou pozici Márka Zilinského, nakonec dojeli v jednom kole a ještě to bylo poměrně napínavé. Oba z věže odcházeli s hlasitým smíchem.

Závody MSR jsou teoreticky prestižní slovenský závod. Účast by bez elekter, které jedou volný závod, byla tragická a na Slovensku je opravdu znát, že jednoduchost a ekonomičnost elektro modelů rozhodně láká více jezdců a více lidí se tímto směrem uchyluje. Organizaci závodu je možné snad jen vytknout absenci druhého rozhodčího a obecně drsnější přístup k jezdcům, tresty opět nepadly žádné a osobně bych jich pár uvítal. Stejně jako například upozornění pomalejších na předjíždění o kolo. Nicméně toto se dá vytknout drtivé většině závodů a celkem pochopitelně si organizátor nechce dělat zlou krev mezi nadšenci, kteří se přijedou do čtyřiceti stupňového vedra nadýchat prachu a propotit trička. Jinak byla organizace na jedničku, prostoje téměř žádné a nasazovači se dařili jakž takž poshánět i přes nedostatek jezdců ve skupinách. Už se nemůžeme dočkat dalšího závodu IOC na začátku srpna.

-Jerry-

Neděle 19. červen

Nervozita nás vyhání z postele a po rychlé snídani se přesouváme na dráhu. Start elekter je naplánovaný hned jako první jízda. Jedou se celkem tři finálové jízdy v průběhu dne po 10 minutách. Před polednem startuje svoje čtvrtfinále Pavel, i když si na dráze vede zkušeně nakonec ho od postupu dělí pár vteřin a tak svoji premiérovou účast na Masters končí. Následuje trénink semifinalistů kategorie Elite. Tady Honza po pár kolech zastavuje s vypadlou přední poloosou. Po rychlé opravě se vrací zpět na dráhu, ale závada se opakuje. Trénink končí a my máme zamotanou hlavu ze vzniklé závady. Závadu konzultujeme se zkušenými kamarády, avšak jednoznačné stanovisko se nedaří najít. Nakonec řešíme závadu výměnou poloosy a to se ukazuje později jako vyhovující. Další je na řadě semifinále Expert ve kterém startuje Tomáš. S přehledem dominuje jízdě a neohroženě krouží s velkým náskokem po dráze. Situaci dramatizuje v nájezdu do posledního kola prasklé přední rameno. Vedení neudržel, ale velký náskok nakonec vystačí s přehledem na 2. místo. V semifinále Elite se Honza drží zkušeně s rychlejšími jezdci, ale na postupové pozice nedosáhne. Cílem projíždí sice ve stejném kole jako postupující, ale se ztrátou cenných vteřin. Posledním želízkem v ohni tedy zůstává finále ve kterém jede Tomáš. Výhodná startovní pozice a vydařený start, Tomáš jede na druhém místě. Po většinu finálové jízdy musí čelit atakům domácího jezdce, i po tvrdých nájezdech mnohdy za hranicí regulérnosti se vždy po nasazení vrací zpět do boje o druhou pozici. Toho využívá vedoucí  jezdec a v klidu odjíždí stejně tak jako čtvrtý v pořadí, který se přibližuje k bojující dvojici. Poslední atak dvě kola před koncem má však za následek opět převrácení Tomášova modelu a dlouhé čekání na pomoc nasazovače. Vize dobrého umístění se tak rozplynula a na Tomáše zbývá jen místo těsně pod bednou. V elektrách po třech finálovkách obsazujeme 7. (Honza), 9. (Zdeněk) a 11. (Tomáš) umístění. Tomáš dvě ze tří jízd bohužel nedokončil. 

Přebíráme ceny a pamětní plakety připravené pro všechny účastníky. Nezbytné focení, vše máme již zabaleno a už se pomalu chystáme vyrazit. Hned po závěrečném ceremoniálu se loučíme a těšíme se na příští, již  XIV. ročník. Přeci jenom je to závod, který se dá řadit mezi ty nej v celé Evropě. 

Cesta do Prahy měří více jak 1000 km a potřebovali by jsme být doma ještě před osmou. Tomáše čeká škola a Honzu zaměstnání. S Pavlem se střídá za volantem Zdeněk a jedeme v kuse, jen s krátkými zastávkami na tankování. I příprava večeře probíhá za jízdy. Cesta ubíhá bez problémů a ráno jsme v Praze krátce po osmé. Vracíme se do reality všedních dnů a těšíme se na další závodní putování po Evropě, které na sebe nenechá dlouho čekat ….

Sobota 18. červen

Co by to bylo za ráno bez psa. I v den kvalifikací na Kyosho Masters nás budí pes. Od deváté hodiny ranní se rozbíhá kolotoč kvalifikací. Ještě před startem probíhá zrychlený záběh Pavlova nového motoru a Pavel je konečně se svým modelem spokojen. Rozdělení do skupin je vyhovující a tak si vystačíme a můžeme se vzájemně dělat mechaniky a stíháme i nasazování. Honza jede ve skupině označené jako Elite a Tomáš s Pavlem ve skupině Expert. Honza, který tady před třemi lety v kategorii Expert zvítězil už zkouší štěstí s tím nejlepším výběrem. V kategorii 1:8E se na start k Honzovi a Tomášovi přidává i Zdeněk. Pavel bohužel nesehnal náhradní regulátor a tak je v roli mechanika. Tři modely zvládá bravurně. Tato kategorie není příliš početně obsazená, ale je dobrým tréninkem pro preferované buggy IC. I zde jsou vidět pěkné souboje a tvoří se tak skupinky jezdců mezi sebou soupeřící. Každý má možnost si tady najít svého růžovku – soupeře srovnatelné výkonnosti. Nasazení nového motoru do Pavlovy buggy se nakonec projevuje i na trati. Ta je perfektně připravena, skládá se z několika technických pasáží a hlavně jak jsme napočítali obsahuje více jak 10 různých povrchů. Navíc na cílové rovince je obávaná šikana, kde je velmi blízko ke kolizím v plné rychlosti modelu. Všem se nám vcelku daří a modely fungují ke spokojenosti pilotů. Pavel končí kvalifikaci na 29. místě a Tomáš je druhý. V kategorii Elite je Honza na 18. místě. V elektrách končí Honza na 5. místě, Tomáš sedmý a Zdeněk na 13. místě. Večer probíhá příprava modelů na finálový den a nezbytné lepení kol připravených na finálový den. Večer pokračuje tradičním večírkem, který pořádá pro všechny zúčastněné pořadatel. K tanci i poslechu hraje živá muzika, jídla a pití je pro všechny co hrdlo ráčí. Před půlnocí se uchylujeme do našeho přechodného obydlí a jdeme spát.