Na poslední říjnovou sobotu připravil RC klub Divoké Jelení v našich končinách netradiční závod. Jedná se o vytrvlostní závod družstev. Podrobné pravidla a systém závodu naleznete níže v propozicích.

V sobotu, prvního října se v Mostě konal předposlední závod seriálu Czech Open. Dráha byla hezky připravená a předpověď počasí i přes chladnější ráno slibovala hezký den. Proto se na dráze sešlo slušných 38 jezdců.

Jak je již zvykem, organizační tempo bylo vlažnější, takže měli všichni dost času na opravy a úpravy svých modelů a také si trochu pokecat. Ráno byla trať provlhlá, takže měla slušný grip a tudíž se jelo v rychlém tempu hned od začátku. Čtyřem jezdcům se dokonce během rozjížděk podařilo zajet 10 kol. Po rozjížďkách byl  na prvním místě Lukáš Zeman, druhý byl Libor Lukášek a třetí byl Michal Šindelář. Z našich na tom byl nejlépe pátý Michal Michel, dále osmý Tomáš Fic a na 15. místě Honza Horáček.

Po obědě se rozjel kolotoč finálových jízd. Na 25. místě skončil ve čtvrtfinále A Honza Horáček a Michal Michel odpadl v semifinále A kvůli upadlému kabelu od baterek hned po startu.

Tentokrát se nepodařilo vybojovat stupně vítězů Lukáši Zemanovi, který odpadl z prvního místa kvůli problémům s motorem. Problémy s motorem postihly také Honzu Bílka. Na prvním místě tedy skončil Michal Šindelář, druhý byl Štěpán Šilhavý a stupně vítězů uzavíral Honza Domanský. Do hlavního finále se také dostal Tomáš Fic, který po dobrém výkonu kontroloval v závěru svoji pozici a dokončil na hezkém 4. místě.

Počasí bylo po celý den přívětivé a i díky tomu šlo všechno tak jak má. Na dráhu do Mostu se budeme i přes neúspěchy některých rádi vracet.

Kompletní výsledky

- Michal Michel -

Už se vám někdy podařilo na dráze sundat mistra světa? Ano? A co dva?

První víkend října se konal závod Messe Cup v hale v Lipsku, kam jsme se v hojném počtu přihlásili. Na závod v Lipsku jsme se připravovali společně a tak když přišlo pozvání na mezinárodní závod Kyosho Inferno Meeting v italském Campogallianu bylo třeba se rozhodnout. Takže se Kapičkové jádro Bohemia Racing rozhodlo, že místo studené a nitrem vonící haly, zvolí na závěr sezóny slunnou Itálii. Po loňské účasti na Messe Cupu bylo jasné, že vědí proč se tak rozhodují. To pro ne-kyosho část Bohemia Racing přihlášenou do Lipska (mojí maličkost) znamenalo problém, který Honza vyřešil tak, že mi nabídl zapůjčení svého tréninkového modelu.

Nakonec jsme se vydali v oslabené sestavě ve složení Zdeněk a Honza Kapičkovi, Plamen Sokolov s chotí a já. Pro mě to bylo prvním rande s Kyoshem a to rovnou s MP9. Odjezd ve čtvrtek kolem deváté večer vyšel podle plánu a kolem půlnoci jsme opouštěli Prahu. Na dráhu jsme bez problémů dorazili krátce po začátku tréninků a můj první zážitek s trošku jiným závodem mohl začít. Škoda, že na poslední chvíli museli odříct Tomáš Kapička (školní povinnosti) a Pavel Braun (pracovní povinnosti).

Jak všichni víte, Kyosho má jako základní barvu červenou, takže 80% všech účastníků na sobě mělo různá červená Kyosho trička, několik lidí mělo trička Orion, loga Bittydesignu byla pro Itálii také akceptovatelná, ale já v zeleném triku JQproducts jsem se cítil fakt divně. Když to viděl Frank Lemke jako zástupce Kyosho Deutchland, tak po chvilce vzdal hledání dostatečně velké nálepky na mé triko a oblékl mě také do červeného.

Dráha v Campogallianu je celkem malá, 35sekund na kolo. Všude je v pohodě vidět, je typicky evropského typu bez obřích skoků a opravdu technická. Levá strana byla zábavná, rychlá pasáž navazujících skoků, rovinka, dvě 180ti stupňové utažené zatáčky a rychlý přechod do pravé části. Ta byla pravý opak, hnusná sekvence čtyř skoků, které byly daleko, špatně se odhadovaly a chyba znamenala velkou ztrátu. Následně velmi rychlá šikana, podobná té v Mostě naproti tribuně, když se jela přesně, tak se dala jet téměř rovně a velmi rychle, jakmile byl model o deset centimetrů jinde než měl být, tak trvala opravdu dlouho a staly se z ní dvě dlouhé táhlé zatáčky. Za šikanou prudká levá kde bylo nutné jet těsně kolem „bójky“ a dvě další prudké zatáčky před nájezdem na rovinku utrpení jen doplňovaly. Vždycky když jsem měl pocit, že mi to jde, po nájezdu na pravou stranu se to okamžitě změnilo. Trať tedy byla těžká, nicméně ne fatální v případě chyby.

Páteční otevřené neorganizované tréninky byla super možnost, jak vyzkoušet neznámé auto, případně upravit nastavení a co možná nejvíce se s ním před závody seznámit. Nechci psát pochvalné ódy, nicméně fakt, že jsem v pátek vyjezdil dva a půl litru paliva a od prvního kola na mě bylo prý vidět, že mne to baví, vypovídá o svém. Na této dráze, obklopený těmi samými modely, s možností jezdit s takovou legendou jako je Yuichi Kanai, jsem si volné ježdění opravdu užíval.

Sobota začala dvouhodinovým otevřeným tréninkem, potom měřeným tréninkem a následně čtyřmi kvalifikacemi. Podle svého uvážení jsme se přihlásili buď do kategorie F1 – ti lepší, kam se přihlásil Honza a F2 – ti horší kam jsme se přihlásili já a Plamen. Startovné bylo standardních 30euro, které jsme jako zahraniční účastníci neplatili. Dostali jsme tričko, na spodek šasí vygravírované číslo a čárový kód na nálepce. Ten sloužil k tomu, že kdykoliv bylo potřeba vyměnit číslo na autě, tedy po kvalifikacích a případně po postoupení do vyšší finálovky, tak se čárový kód přiložil u časomíry ke čtečce a z termo tiskárny vyjely tři správná čísla. Neuvěřitelně praktická záležitost.

Kvalifikace probíhaly po Italsku, všichni závodili, nedalo se pořádně předjíždět a byla to škoda. Nedokázal jsem najet devět kol jednou o sekundu, jednou o dvě, vždy těsně, nicméně po kvalifikacích jsem já byl pátý v F2, Honza patnáctý v F1, Plamen se rozhodl, že i když je v začátcích, tak bude rychlý, rychlejší a nejrychlejší, takže dělal chyby, chyby a další chyby a kvalifikoval se velmi vzadu.

Sobotní den na dráze skončil a po návratu na hotel a velmi rychlé sprše, jejíž příčinou byl mírný rozpor mezi tím, kde jsme si mysleli, že hotel je a tím, kde opravdu byl, jsme vyrazili na Kyosho večeři. Téměř všichni z dráhy, jsme se potkali nedaleko dráhy ve velké restauraci. Bylo nás asi sto. Možnost si rychle s kýmkoliv promluvit, pobavit se a tak, jsme moc nevyužili, protože ve chvilce mezi jídlem začala zábava. Na scéně se objevil DJ černý jako bota a naprosto skvěle tancující jeho tři mladé, lepé, spoře oděné tanečnice/animátorky a buggynoví závodníci se roztančili ve víru salsy, samby, lambruska a podobně. Nutno říci, že takovou párty na normálních závodech nezažijete. Potom přišel červený Kyosho dort a kolem jedné hodiny jsme se odebrali do hotelu a okamžitě usnuli.

Neděle začala opět hodinovým volným tréninkem a poslední kvalifikací, která už na našem pořadí nic nezměnila. Následovala soutěž o nejlepší karoserii, kterou vyhodnocoval pan Kanai a vyhrála jí překvapivě karoserie našeho Plamena, která pochází z dílny Petra Končela. Plamen dostal velikánskou plaketu a vypadal hodně spokojeně. Když po chvíli přišel pan Kanai a dal mu svojí karoserii s podpisem a spojler na památku, tak nám spadla brada všem. Takovou věc doma jen tak někdo nemá. Nakonec přidal ještě velký pytel náhradních dílů.

Já a Honza jsme jeli rovnou semifinále, Plamen měl absolvovat čtrtku v F2. Bohužel se nezadařilo a už v přípravném čase ho přetržený pin u poloosy připravil o možnost čtvrtfinále jet. Což je obrovská škoda, protože v nedělní kvalifikaci hodně zpomalil, chybu udělal za celých pět minut jen jednu a ve výsledku skoro o minutu zrychlil. Moje semifinále bylo bez problémů, vítěz kvalifikace Frank Lemke, který dle mého v F2 neměl co dělat (všem nám dal minimálně 15 sekund) měl problémy s motorem a nakonec nedojel. Já jel na bezpečném druhém místě v pohodě, šetřil jsem palivo a užíval si trať. Uražený šroub v posledním kole sice model znehybnil, naštěstí mi náskok z předchozí doby stačil a dojel sem čtvrtý. Honza vyfasoval semifinále našlápnuté hvězdami a tak absolvoval infarktovou jízdu plnou neustálých soubojů o šesté postupové místo s mladičkým Papou. Připravil tak skvělou podívanou a nakonec po odstoupení jezdce ze třetí pozice bezpečně dojel do finále.

Některé zkušenosti jsou k nezaplacení a nejdou získat jinak, než že si v nich prostě pusu vymácháte. Moje bolestivá zkušenost zní „když motor celý víkend jel a neladil jsi ho, nelaď ho před finálem“. Motor jsem utáhnul tak, že se přehříval, zůstával viset plyn a celkově všechno špatně. Dovršila to přetržená hadička tlakování, jejíž oprava zabrala dvě a půl minuty a jakákoliv šance na přední příčky zmizela. Takže jsem se zbytek finále vozil, závodil s kýmkoliv, koho jsem dojel, jel po Italsku a rozhodně nikoho nepouštěl a završil tak perfektní víkend příjemným svezením. Nakonec jsem po odstoupení někoho jiného dojel předposlední, ale ve stejném kole jako desátý, kterého jsem tedy velmi stáhnul.

Honzovo finále bylo obsazeno tak, že jistá míra nervozity byla na místě David Ronnefalk z prvního místa. Pan Kanai, Adrien Bertin a přední jména italské ligy. Honzova 8. pozice na startu dávala určité naděje na dobré umístění. Vždyť i mistr Kanai startoval za ním. Bohužel jsem Honzovo finále nasazoval, což je mírně nepříjemná specialitka. Postupující semifinalisté nasazují a nepostupující ne, takže jsem to moc nedokázal sledovat. Honza jezdil někde kolem pátého, až sedmého místa kde se neustále kočkoval s Kanaiem, kterému zhasínal motor. Honza se po třiceti minutách dokonce probojoval až těsně pod pódiové umístění, ale následoval incident, který zmařil všechny naděje. Nahazovač vstoupil do dráhy přímo před Honzův model a ten po nárazu do jeho nohy zůstal nehybně stát se zhasnutým motorem. Honza po restartu vyrazil opět na dráhu, ale se značnou ztrátou, kterou již nebylo možné v následující čtvrt hodině stáhnout. Ronnefalk dojel první stylem start-cíl a Adrien Bertin byl druhý. Honzu nakonec ještě pět minut před koncem udolal Papa a v posledním kole i Kanai a skončil sedmý.

Mírně bokem byl závod elekter, kde jelo šest modelů a mimo jiné i Zdeněk Kapička. Dvě finálovky po deseti minutách (které ovšem původně mělo být jednou dvacet minut), jejichž výsledky se sečetly. Honza obsadil druhou pozici. Konečně dokázal předjet Franka Lemkeho na třetí pozici a Zdeněk jistil zadní stranu startovního pole rozvážnou jízdou.

Vyhlášení probíhalo tak, že každý jeden jezdec dostal rukavice pro práci v depu s nápisem Kyosho, zahraniční jezdci pak dvě lahve vína v dárkovém balení. Finalisté plaketu a první tři láhev šampaňského. Potom co vyhlášení v elektrách na sebe šampaňské stříkali, se to ukázalo být dobrým příkladem a skvělé pití (jak jsme zjistili z cca jedné deci, která zbyla v Honzově lahvi) bylo úplně všude. Proběhlo nutné focení všech finalistů a na závěr dne jsme se mohli svést s Ronnefalkovým vítězným autem (které konečně zatáčelo i pod plynem a hodnější buggy jsem dlouho neřídil). Rozloučení ve večerních hodinách proběhlo rychle a cesta domů bez problémů – komplet jsem jí prospal.

Za tenhle víkend jsem vyjezdil zhruba stejně paliva, jako za všechny letošní závody MČR, kterých jsem se zúčastnil. Atmosféra Kyosho závodu je hodně zajímavá, přeci jen, i kdyby ten člověk vedle vás byl sebevětší blbec, tak má stejné auto, takže to až taková tragédie být nemůže že? Servis jaký se nám jako cizincům dostal, byl neskutečný. Celkově se tento víkend zařadil na špičku toho, co jsem v RC zatím zažil a výsledkem velmi pravděpodobně bude brzký přechod ke Kyoshu. Velký dík patří duu Kapičků, kteří se o mě postarali a hlavně díky nim jsem si tenhle víkend tak moc užil.

- J.H. -

Mostecká dráha po sobotním závodě osiřela. O sobotním podvečeru zbyl na přilehlém parkovišti u dráhy jen náš karavan zapřažený za Multivanem a vedle stojící auto Ládi Šeligy. Na závodiště padla tma a po úmorném vedru jsem se rádi vrhli do postele a těšili jsme se, že ráno nás probudí zase sluníčko a parkoviště opět plné závodníků. Na neděli byl totiž naplánovaný další závod seriálu MČR osminových elekter a volný závod spalovacích buggy.

Ráno před osmou hodinou se začali sjíždět účastníci a sluníčko opět ozdobilo oblohu. Elekter se navzdory rekordní účasti v předešlém závodě ve Slavkově do Mostu prezentovalo nakonec jen deset, z čehož čtyři byly z našeho klubu. Závodu se za náš klub zúčastnili Zdeněk a Honza Kapičkovi, Radek Schutz a Plamen Sokolov. Do volného závodu spalováků se přihlásilo rovněž deset jezdců a tak bylo startovní pole rozděleno do dvou skupin. Ve spalovacích buggynách jsme měli jednoho zástupce , kterým byl opět Plamen Sokolov.

Pro elektry byly vypsané celkem čtyři kvalifikační jízdy, ve kterých si nejlépe vedl Radek Schutz. Na druhém místě skončil Polák Brzozowski, který stejně jako čtvrtý Honza čelil technickým problémům. Třetí místo v kvalifikaci patřilo Zděňkovi.

Finálovky se už jeli naplno a tak bylo vidět na dráze souboje, především o umístění na stupních vítězů ve třech desetiminutových jízdách. První finálovou vyhrál Honza, druhou Brzozowski a ve třetí se mělo rozhodnou o pořadí na bedně do kterého mohl zasáhnout i Radek, který dojel dvakrát druhý. V rozhodující třetí jízdě Honza při stíhací jízdě za Polákem Brzozowským při kolizi na cílové rovince poškodil svůj model tak, že musel odstoupit a ponechat druhou příčku Radkovi. A bylo rozhodnuto – po celkovém součtu, byly výsledky následující 1. Brzozowski, 2. Honza Kapička a 3. Radek Schutz.

Spalovací buggy se jeli na pět kvalifikačních jízd, které nakonec s přehledem vyhrál domácí Tomáš Leity. Třicetiminutové finále bylo potom plné zvratů a technických problémů. Finálovou jízdu dokončilo jen pět modelů. Z toho mohl těžit Plamen, který si tak s přehledem dojel pro třetí místo a poslední místo na bedně. Zvítězil Radek Kurič před druhým Václavem Turkem.

Celkově lze zhodnotit nedělní závod jako vydařenou akci, škoda jen, že se nesešlo více závodníků, ale i tak byla účast slušná a bylo dostatek prostoru na jedno z posledních ježdění letošní sezóny.

kompletní výsledky MČR 1:8E
kompletní výsledky volný závod 1:8 IC

FUNNY CARS , FUNNYCARS CLUB, BUGGY KLUB LITVÍNOV si Vás dovolují pozvat na sedmý LETNÍ ZÁVOD SERIÁLU FUNNYCARS CUPU, který se pojede v sobotu dne 8.10.2011 na offroudové dráze v Ústí nad Labem.

Souřadnice GPS Loc: 50°39'28.652"N, 14°3'37.126"E

Omlouvám se předem Všem závodníkům za včasnější vstávání,ale start sobotního závodu je naplánovaný na 10.00 hod.

Pro přihlášení využijte PŘIHLAŠOVACÍ FORMULÁŘ Přihlášky se uzavírají v pátek v 19.00 hod.

Vypsané kategorie:

1) BUGGY 1/8
2) TRUGGY 1/8
3) OPEN NITRO
4) OPEN ELEKTRO 1/8 (min.3.závodníci)
5) OPEN ELEKTRO 1/10(min.3.závodníci)

POZOR - Občerstvení u dráhy není zajištěno – SVAČINU SEBOU
Vyhlášení celkových výledků seriálu po ukončení závodu
PODMÍNKA PRO ÚČAST V ZÁVODU-DOBRÁ NÁLADA

Možnost volného tréninku v pátek od 17.00 hod
Možnost spaní u dráhy

Babí léto provází celé září a tak není divu že slunce zastihlo i závodníky, kteří se rozhodli zůčastnit předposledního podniku seriálu Mistrovství republiky. Organizátoři z Mosteckého klubu připravili trať perfktně, slunce svítilo v síle kterou jsme v letošní sezóně moc nezažili. Podmínky pro závodění s modely 1:8 IC Buggy naprosto ideální.

Na ranní rozpravě se sešlo celkem 34 závodníků včetně 6 zástupců našeho klubu Bohemia Racing. Kvalifikace se jeli tradičně na pět kol ve čtyřech skupinách. Všem, kteří neměli mechaniky tak již od počátku bylo jasno, že se bude opět jednat tak trochu o dostihy. Pokud totiž jezdec dělá zároveň i kolegovi mechanika a jednu jízdu nahazuje zbývá mu tak minimálně času na ladění svého modelu. Je to bohužel rozdíl mezi vícedenním a jednodenním závodem.

Již od počátku o vítězství v kvalifikaci bojovala čtveřice Zeman, Mára a bratři Bayerovi. Tra't která byla ráno vlhká a tak poskytovala ideální přilnavost postupně osychala a před polednem se již prášilo. Z našich se nejlépe vedlo Honzovi Kapičkovi, který obsadil v kvalifikaci 8. místo. Přímo do semifinále se též probojoval Jirka Dvořák, naopak Tomášovi Ficovi a Pavlovi Braunovi o pár bodů uteklo.

Ve čtvrfinále B však Tomáš Fic nic neponechal náhodě a s jistotou postoupil z druhé příčky do semifinále. Smůlu měl Luboš Krch, který skončil na nepopulárním prvním nepostupovém místě, tedy čtvrtý. Nejsmolnější čtvrtfinále měl Jirka Humpolec, který pro technické problémy nedokončil. Podobně jako Tomáš si vedl v druhé čtvrfinálovce Pavel Braun a též s jistotou postoupil z druhé příčky do semifinále. Poměrně pěknou jízdu předvedl Honza Horáček avšak šestá příčka na postup nestačila. V semifinále B již nastoupil Honza Kapička, kterému mostecká trať vyhovuje a dojel si pro postup do finále na čtvrtém místě. Po tuhém boji s Mírou Jurenkou obsadil Jirka Dvořák šestou příčku a mezi postupující se tak nezařadil. Nedařilo se ani Tomášovi Ficovi, který dojel osmý a do finále též nepostoupil. Ve druhém semifinále, tedy A, dostihly technické problémy Pavla Brauna a finálovku nedokončil.

Po startu finále se vedení ujal Aleš Bayer, následován Jirkou Márou a Honzou Kapičkou. Vše nasvědčovalo že finále bude napínavé. Bohužel Jirka Mára strávil minutu v depu a tím ztratil možnost bojovat o vítězství. Honza Kapička jel vyrovnaně, avšak nakonec obsadil sedmé místo. Pro bronz si bez většího zaváhání na trati dojel Lukáš Zeman. Stříbrný nakonec skončil smolně Aleš Bayer, který si držel náskok před stále zrychlujícím Martinem Bayerem, kterému se nepovadl start a začátek finálovky, avšak nakonec díky zhasnutému motoru musel vítězství přenechat Martinovi.

Finále samotné bylo velmi napínavé a divácky zajímavé. Trať perfektní, počasí též. Lze tedy zařadit Mostecký závod k těm letos vydařenějším.

kompletní výsledky

- pH -