přihlášení na závod a informace

RC autoklub ČR zastřešuje k 10. prosinci 31 klubů, ve kterých je registrováno celkem 383 členů. Podle klíče se může Valné hromady zúčastnit celkem 92 zástupců klubů. Letošní valné hromady se zůčastnilo 54 zástupců reprezentující kluby. Nízká účast byla poznamenána především účastí některých členů na závodních akcíh pořádaných na území ČR. Morální odpovědnost tak nesou pořádající kluby, které termín závodů nastavili právě do konání Valné hromady.

Bohužel i za náš klub jsem se vydal na Valnou hromadu jen já a Plamen.

Na 10. prosince 2011 byla tedy naplánovaná valná hromada. Mezi hlavní úkoly připravované valné hromady bylo zvolit nový výkonný výbor v čele s novým prezidentem na další volební období. Nový výkonný výbor následně předložil valné hromadě k odsouhlasení změny ve stanovách.

Předsedové jednotlivých sekcí přednesli informace o činnosti ve svém rezortu za uplynulé období. Následně i prezident RCAČR přednesl zprávu a ve své řeči zhodnotil práci výkonnéno výboru v období od poslední valné hromady. Nechyběla zpráva o hospodaření, se kterou se každý účastník mohl seznámit i v tištěné formě.

Na svoji funkci se rozhodli rezignovat krom presidenta i předsedové sekcí elektro buggy 1:10, elektro track a předseda sekce buggy 1:8.

Následně byli představeni kandidáti do funkce presidenta a členů výkonného výboru. Proběhla volba členů výkonného výboru v čele s presidentem RCAČR pro nadcházející období.

Prezidentem RC autoklubu byl zvolen Jan Soontag.

Pro nádcházející období se bude výkonný výbor scházet v tomto složení:

Electric Track – Zdeněk Beneš

Electric Buggy – Radoslav Bok

On Road  IC – Drahoslav Hejtmánek

1/8 IC Buggy – Zdeněk Kapička

Large Scale on road – Dušan Bayer

Large Scale off road – Martin Kubička

Electric Rally – Petr Pavlát

Rally Scale – Radek Třešňák

V revizní komisi pod vedením Jaroslava Ochoce bude pracovat Luboš Kulhavý a František Mazanec.

Noví členové přednesli své vize a tak až čas ukáže, zda nový výkonný výbor v čele s novým prezidentem dokáže navázat na práci svých předchůdců a podílet se na rozvoji. Nový výkonný výbor se sejde hned po Novém roce a má na programu celou řadu úkolů. Mezi ty nejožehavější patří stále diskutované platby za licence jezdců.

Zápis ze zasedání http://rcacr.cz/repository/dokumenty/val_hromady/10_12_2011_zapis_vh.pdf.

Zdeněk Kapička

Před plánovanou schůzí RC autoklubu ČR se sešli členové našeho klubu, aby předem projednali důležité body, které byli na programu valné hromady RCAČR. Schůze klubu byla naplánovaná do restaurace Mondeo v Praze – Měcholupech. Sešla se polovina členů a na programu bylo především navržení kandidátů na post prezidenta a předsedů sekcí. 

Projednávalo se také zhodnocení právě ukončené sezóny a zejména pak návrhy změn pravidel, která by byla potřeba na nadcházející sezónu 2012.

Příjemné posezení mimo atmosféru závodů bylo krásnou tečkou za uplynulou sezónou.

Rok 2012 je za dveřmi a spolu s ním začínají být známi i termíny závodů. Již sedmý ročník tradičního závodu v Německém Bischofsheimu se bude konat v termínu 27.-29.4. Tento závod je hojně navštěvován českými jezdci a to lze očekávat i v roce 2012.

Závodění po Italsku

Po celodenním procházení ostrovního města Benátky, jsme v podvečer závodu zamířili směrem k místu, kde je dráha umístěna a kde se nachází hala. Tady nás už čekal Nicola Cappellozza, hlavní organizátor celé akce. Provedl nás celou halou a ukázal nám krom dráhy i veškeré zázemí, které je tady pro jezdce připraveno. Musím přiznat, že nám spadla brada a mohli jsme jen tiše závidět. Vše bylo úplně nové a spousty věcí se ještě narychlo dokončovaly. Prostorné vytápěné depo kam se vejde více jak 220 závodníků, dvě místnosti, kde bylo vše potřebné pro vyčištění aut – vany s tekoucí vodou a dostatek hadic se vzduchem, prostorné toalety, prostory pro prodejnu a další rozsáhlé zázemí, které jezdci potřebují. Vlastní dráha byla perfektně připravena, a tak jak nás upozornila replika sochy Svobody u sousední benzínové pumpy, byla dráha postavena v americkém stylu. Nezapřel se zde rukopis stavitele. Prostorné hale pak dominuje monstrózní stavba, ve které je umístěna tribuna pro jezdce a na opačném konci haly tribuna pro diváky. Při stavbě bylo pamatováno i na prostor pro technické komisaře, časomíru a televizní studio. To vše pochopitelně za zavřenými dveřmi a sklem. Na stropě depa se pak rýsuje dráha pro modely 1:10 opět s vlastní tribunou, ta je zatím ještě nedokončená. Prostor pro trať modelů 1:10 může být využit i pro menší modelářské výstavy. Celý areál je pochopitelně bezbariérový, aby byl plně využitelný i závodníky s handicapem. Celkový dojem byl úchvatný a pro nás vypadal jako sci-fi. Smutek v očích jsme však měli při pohledu pod strop haly, kde mezi vlajkami států ze všech kontinentů chyběla ta naše. Prý vše napraví do příštího závodu. Sousední čerpací stanice zajišťovala pro jezdce v prostorné restauraci občerstvení a dostatek chutných pokrmů. Nikola nás ještě doprovodil do hotelu. Všudy přítomná hustá mlha ztěžovala orientaci a tak jsme byli vděční za GPS navigaci, která nás vodila po zcela neznámém území. Cestu do hotelu jsme absolvovali celkem třikrát tam i zpět a pokaždé to bylo jinou cestou.

Na pátek byla připravena série tréninků. Na zahajovací závod bylo přihlášeno celkem asi 70 závodníků. Nechyběl tady prakticky nikdo z italské špičky, viděli jsme i několik mistrů Evropy z různých kategorií a mnoho dalších známých tváří RC sportu. Ráno jsme na dráze přivítali ještě třetího jezdce Karla Hájka a tím byla česká výprava kompletní. Většina jezdců, krom domácích, tady jela poprvé. My jsme byli po prvních trénincích nadšeni jak je dráha dobře připravená a jízda na ní byla opravdu zábavná i když vyžadovala velké soustředění, neboť na celém okruhu nebyl okamžik k oddychu. Po drobných úpravách jsme se shodli na nastavení a vlastní pozornost přešla na volbu pneumatik. Italové mazali pneumatiky různými, převážně doma připravenými, mazadly pro dosažení co nejvyšší přilnavosti. Co není zakázané, je vlastně povolené. I když se jel závod pod hlavičkou EFRA pod dohledem předsedy sekce Carlosem Gomezem, byli určité odlišnosti od věcí, které pravidla EFRA ošetřují. Mazání pneumatik pak byla asi jedna z nich. Kdo chtěl tak mazal, kdo chtěl jet bez mazání, byl o něco pomalejší… Většina mazajících však tuto aktivitu patřičně skrývala před ostatními.

Pět tréninků po deseti minutách bylo dostačující na to, aby si každý jezdec dráhu osahal a našel potřebné nastavení. V podvečer odstartovala poslední desetiminutová jízda, která již byla měřená. Měřených bylo pět minut jízdy s přípravným časem 5ti minut. Všichni naši jezdci se umístili v první polovině pole a vše nasvědčovalo tomu, že naše časy příliš nezaostávají za těmi nejlepšími. Tomáš se umístil v polovině druhé desítky a Honza s Karlem se vešli ještě do třetí desítky. Večer jsme věnovali návštěvě historického centra Padovy. Tady jsme také povečeřeli a pak hurá na kutě. Bylo toho za celý den až, až.

Sobotní ráno nás uvítalo pořádně omrzlým autem. Ráno dorazilo ještě na dráhu několik těch, kteří se nemohli pátečních tréninků zúčastnit, a pokračovalo se dvěma koly měřených tréninků. Naši si udrželi páteční pozice a tak se mohli těšit na zařazení do druhé a třetí skupiny. Pak následovalo to, co je pro italské závody obvyklé. Zpestření v podobě nestandardní kvalifikace přivítali všichni zúčastnění, někteří nezakrývali notnou dávku překvapení a to včetně naší výpravy. Šest kvalifikací se jelo jako šest samostatných závodů! Každá jízda byla startovaná z roštu a trvala 5 minut s tříminutovým přípravným časem. Lepší čtveřice 11ti členného pole se posouvala do silnější skupiny a horší čtveřice do slabší skupiny. Konečné umístění v posledním kole kvalifikací bylo kritériem pro sestavení finálových jízd. Tomáš se bohužel v poslední jízdě propadl ze druhé skupiny do třetí a tak všichni naši jezdci startovali v nedělních finálovkách až ze ¼ finále.

Ráno jsme si mohli přispat, protože naše finále startovalo až po obědě. Ke vší smůle startovali všichni naši jezdci v jedné jízdě a to i náš německý kamarád Florian Laux. Museli jsme tedy požádat o pomoc v depu naše italské kamarády. Start se vyvedl Tomášovi, který s přehledem všem odjel a po 15 minutách nadělil i druhému v pořadí víc jak jedno kolo. Karel si vedl v podstatě také skvěle a pohyboval se na hraně postupu, závěr však nezvládl a propadl se mimo postup. Opakem byl Honza, který se po startu propadl a nechal si celé startovní pole odjet. Stíhací jízdou se mu v konci podařilo dohnat postupující čtveřici, ale ztracený čas v úvodu už nedohnal. Scházelo nakonec pouhých 11 s. Následoval trénink semifinalistů, který Tomáš vynechal, protože měl za sebou právě odjeté ¼ finále a připravoval se na svoje účinkování v semifinále. Bezchybnou jízdou se dokázal držet uprostřed pole, ale na postup do pětice finalistů to však nestačilo. Náplast na zklamání ještě byla účast nepostupujících jezdců v „LCQ“ (Last Chance Qualifi). Tady se utká dvanáct jezdců v patnáctiminutovém mači o poslední dvě místa na startu finále. Tento závod známe již z předešlých italských závodů a tak víme, co to obnáší. Tady už se neberou ohledy a nikdo nikoho nešetří. I přes malé šance na to, že by se Tomáš probojoval ze své pozice dopředu, byl statečným bojovníkem, ale jeho model se po pěti minutách zastavil za jedním z mnoha skoků se zhasnutým motorem. Vlákno svíčky nevydrželo tvrdý náraz a bylo po nadějích.

Finálovka byla krásnou podívanou a do haly přilákala mnoho domácích diváků. Po 45 minutách si pro vítězství dojel nakonec Riccardo Perin před Riccardem Rabittim. Odstup mezi touto dvojicí byl necelých 7 s. Na třetí příčce skončil Davide Tortorici.

Závod v nás zanechal neskutečný zážitek, vždyť jsme najezdili na perfektní dráze více jak tři hodiny a bylo o nás postaráno s tím nejlepším komfortem. Systém kvalifikace byl zábavný a většina zúčastněných si to v hale užívala. I přes to, že se do finále nedostal žádný z našich modelů odjížděli jsme z Itálie spokojeni. Rozhodně se do Padovy budeme rádi vracet.

- Zdeněk Kapička -

Před rokem jsme nedočkavě sledovali informace o připravované stavbě nové offroad aréně a čekali, kdy se na italských internetových serverech objeví zmínka s termínem konání závodu. Bohužel marně. Letos jsme opět z kraje podzimu zaznamenali aktivitu kolem tohoto projektu. Před rokem musely být aktivity z důvodů povodní, které zasáhly okolí Padovy odsunuty na neurčito a tak všichni dychtivě očekávali, kdy se objeví další informace. Na internetu jsme mohli sledovat jednak stavbu haly, ale také stavbu dráhy, která byla svěřena ostřílenému staviteli tratí pro offroad Joey Christensen. Mecenášem, který zde halu postavil, byla firma, která se stavbou hal zabývá a v době, kdy krize v Itálii ochromuje mnoho firem, se nebála pustit do tak rozsáhlého projektu. Ten kdo by se chtěl pustit do takového projektu i u nás, si musí připravit odhadem na 1 - 2 mil. EUR! Do Itálie vyrazil z našich jezdců Honza a Tomáš Kapičkové, já jsem zastával pozici velitele zájezdu a mechanika. :-)

Hala je situovaná na předměstí italského města Padova, které je vyhledávaným turistickým centrem. I přes to, že má město Padova bohatou historickou minulost, zůstává stále ve stínu nedalekých Benátek.

My jsme směrem do Itálie vyrazili již ve čtvrtek nad ránem a to především proto, že jsme si chtěli závody zpestřit návštěvou ostrovního města Benátky. Nahrál tomu fakt, že ve čtvrtek 17. listopadu byl v Čechách státní svátek. Z Prahy do Benátek je to zhruba 850 km. Cesta po dálnici příjemně ubíhala a my jsme tak krátce po poledni stanuli na okraji Benátek. Molo, se zastávkou lodní dopravy jsme našli hned vedle patrových garáží, kde jsme odložili auto. Naše cesta pokračovala po vodě až do samého centra historického města protkaného vodními kanály. Návštěva Benátek mimo hlavní turistickou sezónu stála jistě za to. U večerní kávy na břehu jednoho z kanálu jsme si telefonicky domluvili schůzku s hlavním organizátorem přímo na dráze. Opustili jsme Benátky a zároveň i příjemné slunečné počasí, které nás celý den provázelo. Mysleli jsme, že bude v této jižní části Evropy počasí příznivější. Opak byl pravdou a tak nás po zbytek pobytu doprovázela všudy přítomná mlha, stejně tak jak tomu bylo po několik posledních týdnů u nás doma.

První závod šestidílného zimního seriálu Lestr Off Road Cup se uskutečnil 5. listopadu. Útočištěm se pro celý zimní seriál stala sportovní hala v Odolené Vodě nedaleko Prahy. Závod byl vypsán pro kategorie, které se běžně v zimě do hal stěhují - 1:10 Off Road 2WD a 4WD, kategorii "micro" a "open". Nově jsme u nás v hale mohli vidět kategorii Buggy 1:8 E. Celkem si našla první listopadovou sobotu do Odolené Vody cestu téměř padesátka závodníků ze všech zmiňovaných kategorií. To pořadatele poněkud zaskočilo a musel být ještě před startem upravený harmonogram. Jelikož jsou členové našeho klubu aktivní i během zimní přestávky, našla si cestu na tyto závody hned trojice našich závodníku - Honza a Zdeněk Kapičkové a Radek Schutz. Členů Bohemia Racing by mohlo být více, ale Jirku Humpolce ani Tomáše Kapičku v patečním nočním tréninku trať nenadchla a tak svoji účast odřekli.

Trať byla přizpůsobena spíše kategorii 1:10, ale pro osmininy rozhodně malá nebyla. Jezdci "větších" buggy akorát museli zacházet citlivěji s plynem.

Jezdci byli podle kategorií rozděleni pro kvalifikace celkem do pěti skupin a každého jezdce čekala trojice kvalifikačních jízd a stejný počet finálovek.

Z našich si vedli dobře Honza Kapička, který kategorii Buggy 1:8 E vyhrál a Radek Schutz zvítězil v B finále kategorie 1:10 Off Road 4WD. Další náš zástupce Zdenek Kapička obsadil mezi osminovými buggynami páté místo.

Budeme se těšit na další závody, kde snad obsadíme ve větším počtu.

- Honza- 

Sezóna Mistrovství republiky 2011 je za námi a kategorie 1/8 znají své mistry. "Slavnostní" vyhlášení proběhlo tak jako loňský rok ihned po odjetí posledního závodu MČR v Olomouci. Pryč jsou doby kdy se velká většina modelářů této kategorie sešla začátkem prosince na slavnostním předání pohárů a společně poseděli, povečeřeli a popili. Vyhlášení se tak zůčastnila hrstka jezdců, která zrovna nespěchala domů z právě odjetého závodu.

Závodů se letos jelo celkem sedm. Dva nejhorší výsledky se do celkového pořadí nezapočítávaly. Trochu nešťastné bylo asi rozdělení sezóny, neboť v první polovině se odjely pouze tři závody. Zbylé čtyři se konaly během dvou měsíců a jelo se v podstatě každý druhý víkend. Některé termíny se též schodovaly s termíny význačných zahraničních závodů. Sice nekolidovaly dle pravidel se závody pod hlavičkou EFRA, avšak leckde chyběla kompletní česká špička. Mnozí závodníci prostě dali v sezóně 2011 často přednost kvalitnímu zahraničnímu závodu před sbíráním bodů v domácím mistrovství republiky. Ro samozřejmně není úplně nejlepší vizitka. Navíc ve spojení se vzrůstající konkurencí závodů v Čechách tak často nebyl počet jezdců asi dle představ organizátora.

Nejvíce obsazenou kategorii Buggy 1/8 IC, tedy kategorii modelů Buggy se spalovacími motory ovládl dle předpokladů Martin Bayer. Sice se nezůčastnil všech závodů, ale kam dorazil tam vyhrál, tedy celkem pětkrát. Druhý skončil Lukáš Zeman, který se zůčastnil naopak komletního programu letošní sezóny. Bronzový stupínek patří Jirkovi Márovi, který letos příjemně překvapil na warmupu Mistrovství Evropy, ale na domácích trátích se mu tolik nevedlo. Nevedlo se ani Alešovi Bayerovi, který nakonec skončil pátý za čtvrtým Petrem Klatovským. Z našich stojí ve výsledkové listině nejvýše Jirka Dvořák na místě desátém. Celý rok podával stabilní výkony a pravidelně se účastnil finále. V první dvacítce je dále náš klub bez zastoupení a to zejména díky tomu že velká většina jezdců neabsolvovala ani potřebných pět započítávaných závodů.

Kategorie elektro buggy se jela letos premiérově a tak se očekávalo, že se ukáže kolik účastníků se dokáže na závodech sejít. I přes počáteční malou obsazenost, která vedla v úvodu sezóny dokonce ke zrušení několika závodů se v druhé polovině ukázalo, že počet účastníků se dokáže přiblížit i těm kteří jezdí se spalovacími modely. Souboj o celková vítězství se nakonec omezil na dvojici bratrů Kapičků a poláka Brzowského. Ten nakonec vyšel ze souboje do posledního závodu vítězně. Vítězem kategorie 40+ se stal Míra Fedeleš.

Trochu problematická byla kategorie Truggy. Účast byla velmi malá a došlo i ke zrušení několika závodů. Nakonec se celkovým vítězem stal Jiří Kubánek před naším Jirkou Dvořákem. Bohužel dle všeho to vypadá že tato sezóna bude nachvilku sezónou pro Truggy poslední.

komletní výsledky na stránkách RCAČR

Sezóna venkovních závodů již neodvolatelně skončila a tak závodníkům většiny kategorií nezbávý než se přesunout pod střechu. Bohužel v našich luzích a hájích není žádná stabilní halová dráha. Navíc většina tuzemských závodů se koná na koberci na provizorní trati, která se postaví v den závodu a také se ten samý den zase zbourá. Pro závodníka v kategorii 1:8 je to tak pouze částečná náhrada za venkovní poježdění na klasickém hliněném povrchu na dráze která obsahuje skoky a další záludnosti.

Již tradiční podnik Arena Offroad Meeting v Italské Vogehře se trochu vymyká klasickému halovému závodu. Jede se totiž na hlíně. A tak není divu že tento podnik navštěvuje řada zahraničních špičkových jezdců. Letos se závod uskutečnil v termínu 13. až 16. října. Závodilo se ve třech kategoriích a to 1:8 IC Buggy, 1:8 Buggy E a 1:8 Truggy. Na startu se kromě kompletní italské špičky objevilo i několik předních evropských jezdců jako Elliot Boots, Darren Bloomfield, Yannick Aigon či Simon Willets. Náš klub zde měl nakonec jediného zástupce a to v podobě Plamena Sokolova, který neúnavně sbírá zkušenosti a zlepšuje své jezdecké dovednosti.

Kvalifikaci v kategorii buggy zpočátku ovládl Yanick Aigoin, celkově však první příčku musel nakonec přenechat Darren Bloomfieldovi, který se dvěmi vítězstvími nakonec celkově vyhrál a porazil Yanicka o pouhé dva body. Třetí skončil nakonec Riccardo Rabitti a čtvrtý pak Elliot Boots, který se nově s podvozkem Kyosho stále zlepšuje. Co nedosáhl v kategorii Buggy to se povedlo Yanickovi Aigoinovi v kategorii Truggy. Zde jasně ovládl kvalifikační jizdy a s přehledem zvítězil. Podobný kousek se pak povedl Darrenovi Bloomfieldovi, který v kategorii elektro vyhrál tři z pěti kvalifikací a získal tak TQ.

Samotné finále kategorie Buggy ukázalo jak moc si Darren Bloomfield oblíbil zdejší trať. Stylem start cíl ovládl celé finále a s náskokem jednoho kola ujel všem soupeřům. Strhující však byl souboj o druhé místo mezi Yanickem Aigoinem a Eliottem Bootsem. Souboj těchto špičkových jezdců nakoec skončil vítězně pro Elliota a Yanick Aigon nakonec dojel na místě třetím. Nutno podotknout že rozdíl mezi oběma jezdci po 45 minutách byl pouhých šestnáct setin sekundy. V kategorii truggy si pro vítězství bez větších problém dojel Yanick Aigoin a v kategorii elektro potvrdil svou dominanci Darren Bloomfield, který vyhrál všechny tři finálové jízdy a tedy logicky i celou kategorii.

Během víkendu se jel ještě jeden závod - tzv. „Race Of Champions“. Jelo se po dvou jezdcích dvě minuty, dokud nevzešel vítěz. V truggynách neuspěl Aigon, a tak si pro domácí výhru dojel Walte Floris. V buggynách nemohl vyhrát opět nikdo jiný než Darren Bloomfield, před druhým italským mladíkem Alexem Zanchettinem.